PAVEL ŠAFR: Vítězství sexu v politice. Demokracie je fakticky pohřbena

Jestli tahle sázka na sex vyjde, tak by se Andreji Babišovi opravdu podařilo udělat z demokratických voleb naprostou frašku. Znamenalo by to, že marketingová manipulace s využitím nejnižších pudů postupně odstraní z demokratického vládnutí jakýkoli obsah a smysl.

Koneckonců sázka na Adrianu Krnáčovou a na rozšafnou vdovu s absurdním jménem Eliška Kaplicky Fuchsová je zcela jistě vedena citem pro erotiku více než pro správu veřejných věcí. Ani jedna z těchto žen nepředstavuje nějaký směr politického myšlení či soubor hodnot. Adriana má roztomilý nosánek, Kaplicky vyzývavou pusinku a Laura rovnou ukazuje stehna. Diskuse s nimi na téma, jak řídit stát či jak město, může být skvělým erotickým zážitkem a hereckou etudou. To je všechno. Ale jsou za nimi peníze a marketing.

Sex a erotika hrají v marketingu zásadní roli. Marketing je tak velkolepé šarlatánství, že i z archetypálního slovenského funkcionáře KSČ se s pomocí dobrého fotografa, bílé košile a photoshopu dá snadno vyrobit mužský sexuální symbol. Je to továrna na sny.

Disident Václav Havel kdysi přišel s myšlenkou nepolitické politiky. Říkal, že strany fanatizují davy, prodávají se prostřednictvím reklamy, říkal, že politické sekretariáty stran manipulují veřejnými věcmi a stranictví vnáší do společnosti nevěcnou ideologizaci problémů. Měl nápad, že by se společnost obešla bez politických stran a lidé by mohli vytvářet nátlaková hnutí k řešení jednotlivých problémů. S touto touhou po experimentu také zakládal své Občanské fórum. Celý přístup dobře vyjadřovalo heslo: „Strany jsou pro straníky a Občanské fórum je pro všechny.“

Pak mu však několik lidí vysvětlilo, že s tímto nápadem by se neměl moc vytahovat na Západě, protože zrušení stran by si tam vykládali jako zrušení demokracie. Havel naštěstí pochopil, že jeho sny o nepolitické politice jsou nerealizovatelné bez velké ostudy, a měl dostatek sociální inteligence na to, aby se smířil s existencí politických stran. Stejně ale po sobě zanechal zvláštní nechuť k politice jako ke špinavé věci. Bohužel to přispělo jen k tomu, že se lidé nechtějí politikou špinit. Nedůvěra ke stranictví má tady svůj počátek. To bylo na začátku devadesátých let. Havel navzdory tomuto eskamotérství vtiskl českému státu dobrou zahraniční politiku.

Nyní jsme skoro o čtvrtstoletí dál. Co se kdysi zdálo nesmyslné, je už dneska možné. Politické strany mnoho lidí zklamaly a Havlův koncept nepolitické politiky se nyní daří realizovat. Jenže Václav Havel by se opravdu zděsil, kdyby viděl, jakými prostředky se tu dnes daří odstraňovat politikaření stran.

Útok na tradiční politické strany probíhá od bývalého nomenklaturního komunisty a současného oligarchy Andreje Babiše, jenž se netají tím, že spolupracoval se Státní bezpečností, a jen dokazuje, že to bylo pro blaho všech. A pro blaho všech vystoupil proti dosavadním stranám. Jeho hnutí skutečně žádnou stranou není a je tu pro všechny. Nestraní ničemu kromě výkonu moci. Nestojí totiž ani napravo, ani nalevo, neobhajuje žádný soubor myšlenek a hodnot, po politickém myšlení není v tomto politickém hnutí opravdu skoro ani stopy. A výrazně tu také ubyly vnitřní demokratické procedury. Nad těmi funkcionáři, kteří kdysi projevili tendence k vlastnímu myšlení, se už v ANO dávno zavřela voda. Kandidáti do Poslanecké sněmovny, do Senátu a do městských zastupitelstev jsou zde vybíráni, jako když se u filmu dělá casting. Jedním z kritérií, na něž se při tom v těchto konkursech na „politiky“ dost přihlíží, je logicky sex-appeal. Může se ovšem vyvážit akademickými tituly a obecnou známostí. Nejlepší je ale všechno dohromady. Kdo je přitažlivý, nemusí mít program, kdo má akademické tituly, nemusí mít myšlenky.

Již tedy víme, jak bude vypadat politik budoucnosti. Předně, není to politik. Ideální je přitažlivá žena, jež se nebojí i něco ukázat. A je skvělé, když má k tomu titul a je obecně známá. Když jde o muže, měl by být atraktivní, působit moderně a měl by umět lidem vnutit iluzi, že je „odborník“. Lidé nemají naštěstí takovou odbornost, aby mohli posoudit „odbornost“. To je tajemství tohoto triku. Je třeba mít to sebevědomí se k odbornosti prostě přiznat či sehnat někoho, kdo ji potvrdí. Nejvyšším garantem odbornosti kandidátů je přirozeně Nejvyšší odborník, který řídil konkurs.

Hnutí tak vychází přímočaře vstříc všeobecnému volání společnosti po „odpolitizování“, jež u nás populisticky podporuje samotný nejvyšší politik – prezident republiky. Chybějí vám nějaké politické myšlenky? To se už nenosí. Tady stačí sex-appeal a vizitka odbornosti.

A teď to hlavní: Klíčový nástroj pro prosazení nepolitické politiky je dokonalý marketing, jenž zahrnuje průzkum trhu, nastavení produktu zákaznickým směrem a provedení masívní reklamní kampaně. Ta zahrnuje klasické prostředky, tedy veliké billboardy, plakáty, letáky a inzeráty. Pak je tu ovšem ještě důležitější část kampaně – tou je velmi promyšlená masívní pí-ár komunikace, kterou provozují zejména najaté hvězdy: Karel Gott, Marie Rottrová, Richard Krajčo za šoubyznys. Ten je hodně důležitý. Pak pár podnikatelů a také, což je nejlepší majstrštyk ze všech, hvězdy z občanských iniciativ, jakou je Adriana Krnáčová nebo ten pán z Transparency International, jemuž je líto, že není ministrem vnitra, jak mu to Andrej Babiš slíbil. Ano, pan David Ondráček, co tu hlídá mravnost a férovou hru. A chválí ministerstvo financí za to, jak bojuje s hazardem. Nikdo mu ještě neřekl, že se tu hazarduje s celou zemí.

Andrej Babiš umí naslouchat průzkumníkům. Když jim třeba před dvěma lety ještě navrhl, že by mohl vytvořit agrární stranu, tak mu řekli, že agrární politika už nikoho netankuje. Bystře pak pochopil, že na trhu obecně klesl zájem nejen o agrárníky, nýbrž vůbec o strany. Letmý pohled do zahraničí ukazuje, že současným trendem je odklon od tradičních stran k hnutím, jež nepředstavují vůbec nic, a přitom všechno. Problém marketingu v politice není jen naší doménou. Jen je to tu horší než v civilizovanějších zemích, protože česká společnost je z historických důvodů bezbranná proti manipulaci. Slovo ANO je přitom geniální! No řekli byste snad proti tomu NE? To udělá jen málokdo. Je to podobné jako strana Jednotné Rusko. Copak je vedle Jednotného Ruska ještě potřeba někdo, kdo by kazil jednotu? Putinovi příznivci v tom mají jasno: Ne!

Marketing je kouzelný obor, který má jen jednu nevýhodu. Je potřeba do něj sypat ohromné množství peněz. A ty tu právě jsou jen a jedině u jednoho hnutí. Náskok, jejž má Andrej Babiš ve formálně stále ještě svobodné politické soutěži, je dvojí:

1. Nákupem médií potlačil výrazně kritiku. Sám říkal, že si je koupil, aby novináři „psali pravdu“. Lépe to už vyjádřit nejde. Tento nákup přitom působil i na ostatní média, včetně televize, jako uštknutí zmijí. Hlavní televizní zpravodajství nyní překypuje „pozitivní žurnalistikou“. Tento čin byl zcela zásadní, protože nastoluje „klid na práci“. Podobně to mají zařízeno v Rusku.

2. Zdrcující převaha finančních prostředků. Tento náskok nad konkurenty je tak veliký, že si vedle ohromného marketingového kolosu hnutí ANO ti ostatní už skoro ani neškrtnou. I tento fakt je podobný situaci v Rusku.

Když se tu nahlas řekne, že Andrej Babiš ohrožuje svobodu, tak je člověk za blázna. Pohotoví a notně zkorumpovaní pudlíci Andreje Babiše spustí křik, že to může říci jen psychopat. Národní tisková konvence, na níž se shodne většina novinářů, takovou neblahou myšlenku zakáže brát vážně. Uvidíme tedy, co se stane, když se tu nahlas řekne, že vítězství marketingu nad politikou je faktickým pohřbem demokracie. Nejen tradičních stran, jež mají sice hodnotové programové základy a svůj vnitřní demokratický život, ale nejsou teď „sexy“.

Takže politiku se podařilo z politiky už skoro odstranit. Ať žije sex! A ať žijou prachy!

Tomu všemu se dá zabránit. Buďme si jisti, že jde přitom o obranu těch nejdůležitějších hodnot, o něž nám šlo před pětadvaceti lety. Ale chce to odvahu a inteligenci. Zatím vítězí Babiš. Je totiž opravdu nesmírně šikovný, tak říkajíc „kluk do kšeftu“. Předně nemá vůbec žádné zábrany. A protože jako jeden z mála nepije, tak maká. Od rána do noci.