PETR VRABEC: Policisté málem zabili motorkáře kvůli pouhému přestupku. Podobnou brutalitu nelze tolerovat
Přibývá policejních zásahů, které oprávněně budí rozpaky. Zejména proti ujíždějícím. Většinou jde o mladé muže. Sice lze pochopit, že to policisty štve. A že si chtějí zjednat respekt. Ovšem ze způsobu, jakým to dělají, mrazí. I v posledním případě, o němž se více dočtete v novém tištěném Reflexu, kdy policejní hlídka chtěla zastavit motorkáře z Prahy. Ten neměl řidičák na silnou kubaturu, tak se lekl a začal ujíždět. Jak ho autem policisté narazili na sloup, zraněného a spoutaného ho jeden z nich pak surově bil, si můžete prohlédnout na videu.
Rozeberme to. Policejní hlídce ujíždějící motorkář je přestupce, nepáchá trestný čin. Je na zhruba stejné úrovni jako chodec jdoucí na červenou nebo řidič přejíždějící plnou čáru. Asi si stejně jako já neumíte představit, že by vás policista málem zabil kvůli tomu, že občas na tu červenou přeběhnete. Že? Obvyklá omluva policistů, že ale „mohl utíkat, ujíždět proto, že právě chtěl skrýt nějaký trestný čin“, to neobstojí. Doba sprostých podezřelých skončila v roce 1989. Tedy, myslel jsem si to původně. Zdá se, že někde uvnitř policejního organismu to jako parazit ještě pořád žije.
Když někoho úmyslně zraníte autem, poté ho ještě napadnete fyzicky a tomu zraněnému pak neposkytnete první pomoc, ale naopak v likvidaci pokračujete a nejmenujete se třeba Janoušek, čeká vás vazba, to si pište. Nakonec, třeba „pirát“ Trpišovský, který ve srovnání s tímto případem pouze atakoval jiné auto, až bohužel havarovalo, ujel a neposkytl první pomoc, dostal podmínku na čtyři a půl roku a zákaz řízení na sedm let.
Tady v tomto našem případě — už skoro tři měsíce ticho po pěšině. Dokonce ti dva policisté ani nejsou postaveni mimo službu. Další obvyklé stesky, že pracují pod tlakem a je jich málo, také neobstojí. Policisté jako my všichni mají svobodnou volbu povolání, to ad jedna, ad dvě je česká policie v přepočtu na obyvatele v Evropě jedna z nejpočetnějších.
K policistům obecně. Dřív se chodilo na vojnu, tak vlastně každý, kdo se k policii hlásil, měl už zkušenosti se zbraněmi. Dnes mají adepti několikaměsíční rychlokurs na seznámení s běžnými činnostmi policisty. Na cvičné střelby prý devět nábojů na měsíc (to, doufám, není pravda). Speciálním psychologickým kursem, jak se chovat pod tlakem, ve stresové, až mezní situaci prý procházejí, ovšem soudě nejen podle tohoto případu, míjí se to zcela účinkem. Speciálním řidičským kursem, jak to relativně „bezpečně“ při pronásledování hnát městem stovkou, neprocházejí.
Tedy, po ulicích se prohánějí nevystřílení pistolníci, kteří jsou průměrnými řidiči jako my všichni, s nejasným psychologickým profilem, a k tomu jsou v uniformě a vybaveni nadstandardními pravomocemi. Kombinace naprosto šílená! Když si vzpomenu, jak pronásledovali toho mladíka z Prahy do Plzně a několikrát stříleli z auta na auto v jízdě, běhá mi mráz po zádech. Jako otci dvou synů dvojnásob. Protože všichni víme, že divočejší kluci v pubertě dělají klukoviny. Tohle s tou motorkou je klukovina přímo výstavní. Jasně, nemá se to. Ale vysvětlujte to puberťákovi s hovězími nápady, co se předvádí před kočkama! Všichni víme, jak je to nejenom v tomhle věku, když vám rozum spadne půl metru pod bradu.
Ovšem že by naši kluci provedli nějakou klukovinu a policisté je kvůli tomu málem přizabili, na to ani nechci pomyslet. A už vůbec říkat nahlas, co bych šel udělat. Buď si tedy budeme — všichni — před zákonem rovni, anebo se na to celé vykašleme a žijme zase podle zákonů džungle. Policejní brutalita je absolutně nepřípustná a každý i sebemenší neadekvátní zákrok policistů musí být podroben tvrdé a detailní kritice a diskusi. Včetně vyvození důsledků a trestů pro policisty. Zde musí existovat přímá úměra — čím více pravomocí, tím větší kontrola. Ne že se to bude zase zametat pod koberec. To už je jen malý krok k tomu, že někdo vezme spravedlnost do svých rukou.
