JOSEF BROŽ: Zastavení dodávky lodí Mistral Rusku je těžkou ranou francouzskému zbrojnímu průmyslu

K rozhodnutí došlo přesto, že z ruské strany již byla částečně uhrazena dohodnutá suma. A navzdory mínění expertů, kteří upozorňují na možný vleklý proces a finanční odškodňování, jež bude muset Francie podstoupit. Dodávky válečných plavidel Rusku, jež patří k mimořádně sofistikovaným a technologicky vysoce náročným bojovým plavidlům (199 metrů dlouhé, 32 metrů široké, umožňují přistávání vrtulníkům na ploše 1800 metrů čtverečních, nabízí parkování obrněným vozidlům i mobilní nemocnici), spadá do let 2008-2011, kdy byla smlouva exprezidentem Nicolasem Sarkozym podepsána.

Po obsazení Krymu Ruskem se ovšem tyto dodávky staly trnem v oku francouzským spojencům, zejména Velké Británii a Spojených státům, kteří dodávky lodí Mistral tvrdě kritizovali.

Odročení k „novému rozkazu“

V oficiálním komuniké Elysejského paláce se praví, že Francie pozastavuje dodávky plavidel až do okamžiku, než dojde k „novému rozkazu“. „Prezident republiky se domnívá, že aktuální situace na východě Ukrajiny neumožňuje dodávky prvního BPC. Rozhodl se proto, že odročí dodávky až do nového rozkazu, po prošetření nezbytné žádosti k autorizaci k exportu BPC Ruské federaci,“ oznámil oficiálně Elysejský palác.

Z tónu komuniké je zřejmé, že prezident se snaží vytvořit dojem, že není ještě všechno ztraceno. Zrušení dodávek, na níž jsou vázány tisíce pracovních míst, bude velkou ranou nejen zbrojnímu průmyslu, ale bude mít zejména negativní sociální dopady na nezaměstnanost v regionu, kde se lodě vyrábí. V neposlední řadě také na pověst Francie, jak poznamenává část konzervativní pravice.

První loď s názvem Vladivostok měla být dodána již v říjnu (s odkladem do poloviny listopadu), druhý Sevastopol do konce roku 2015. Během léta podstupoval Vladivostok již závěrečné zkoušky, jejíž součástí byl i výcvik čtyř stovek ruských námořníků na místě. Smlouva, která byla mezi Ruskou federací a Francií uzavřena v roce 2011 by přinesla zemi galského kohouta 1,2 miliard euro.

Rusko v první reakci zatím diplomaticky uvedlo, že nemíní Francii prozatím za nedodržení smlouvy pokutovat. Výše pokuty by prý podle smlouvy ale mohla dosáhnout až několika miliard euro.

Sarkozy: Rusko je spojenec

Pro francouzskou pravici je dosavadní postup prezidenta Hollanda výsledkem „špatného řízení“. Bývalý prezident Sarkozy, který smlouvu dohodl, se domnívá, že by Francie měla své závazky dodržet. Na svém mítinku před čtrnácti dny v Aulnay-sous-Bois – v okamžiku, kdy se v Brisbane na summitu G20 setkali prezidenti François Hollande a Vladimir Putin -, bývalý prezident hřímal, že by Francie měla „dostát svému slovu“. Podle Sarkozyho je „Rusko přirozeným partnerem Francie“.

Někteří francouzští komentátoři připomínají, že Rusko není zdaleka tolik vázáno na dodávky těchto sofistikovaných systémů, jak to na první pohled vypadá. Analytik Jean-Dominique Merchet, jenž se dlouhodobě zabývá otázkami zbrojního průmyslu, nedávno napsal na portálu lˇOpinion, že smlouva byla ještě uzavřena v období, kdy na čele země stál Dmitrij Medveděv a ministrem obrany byl Anatolij Serdjukov, kritizovaný konzervativními kruhy za výběr západních zbrojních systémů. „Ruští konzervativci mají nyní důvod opakovat: Nemůžeme nikdy věřit Západu, že dodrží své slovo. Lepší bude, když si své zbraně vyrobíme sami,“ napsal komentátor.

Připomíná zároveň, že obě válečná plavidla byla upravena z velké části ve spolupráci s ruskými partnery, kteří je také adaptovali pro posádku a potřeby na studených mořích. V době, kdy došlo ke smlouvě, nebyly v platnosti žádné sankce, ani ekonomické embargo. Pro Francii je toto rozhodnutí těžkou ranou, a může být ještě hůře, když se Rusko rozhodne přistoupit samo na sankce vůči Francii: nejen v oblasti mléčných produktů, ale i strategických ocelí, zvláště titanu, nezbytného pro výrobu francouzských bojových letadel.

Tradice gaullismu a suverenity

Francie si dlouho zakládala na tom, že její postavení uvnitř západní aliance – a to včetně vztahu k NATO – je velmi specifické. Známý odchod Francie za generála Charlese de Gaulla v roce 1966, kdy Francie vystoupila z vojenských složek NATO, tu v této diskusi stále hraje velkou roli. I když byl Sarkozy občas vydáván za toho, jenž se nechává rád „vábit atlantismem“, jeho poslední vyjádření jdou plně v této gaullistické tradici.

Bývalý prezident Nicolas Sarkozy vrátil sice v roce 2007 do vojenských složek NATO, jeho poslední výroky ale znění velmi, velmi gaullisticky. „Jsme suverénní zemí, a jako taková se musíme chovat. Nemůžeme ustupovat, když si to umanou Angličané nebo Američané,“ pronesl na svém mítinku.

Vyrovnávání nesplněných dodávek by navíc mohlo znamenat i to, že pokutu za nesplněné závazky bude uplatňovat nejenom Rusko, ale i samotní francouzští výrobci obou válečných plavidel, kteří budou požadovat proplacení výrobních nákladů přímo po francouzském státu. Což by bylo poněkud absurdní.

Autor je publicista.