KAREL STEIGERWALD: Co mají společného Putin a česká stalinská bába Semelová
Díváte se na obrazovku, kde Putin v moskevském paláci (co mají po carovi) napodobuje Brežněva a předešlé vládce. Opakuje všechny staré písničky ruského imperialismu. Chybí jen údaj, kdy Rusko předběhne USA, čímž se jeho předchůdci rádi chlubili.
Západ vykreslil tradičně jako sídlo zla, které chce svatou Rus zničit, a sídlo fašismu, proti němuž postavil budoucnost jako štěstí Rusů. Putinovi posluchači tleskají, protože jsou rádi, že je ruské štěstí spolehlivě uvězněno v budoucnosti, která je pro Rusy vždy a odjakživa hlavní argument.
Mezitím se dozvíme, že stalinská česká babička Semelová už nebude za své stalinské výroky stíhána policií. Nejzajímavější na Semelové je názor, že Horáková se přiznala, trest si zasloužila, ale ona, Semelová, by nebyla tak přísná. Horákovou by potrestala taky, ale neoběsila. Připouští, že tenkrát byla taková doba, že se věšelo. To je dobré, až Semelová převezme moc, věšet nebude. Leda by zas byla taková doba.
Šklebem doby se oba obrazy spojují v zajímavou metaforu: Nahoře zrození stalinského cara v moderním rouše, jenž vyhrožuje světu obrovskou mocí Ruska, dole mrňavá česká stalinská babička, která už by asi nevěšela. Velké a malé, ubohé a směšné.
Putin svým mezinárodním extempore mluví hlavně domů, k Rusům. Říká jim, že budou lépe snášet ubohost obyčejného ruského života, když si uvědomí velikost a moc celého Ruska. Semelová upevňuje komunistické řady u nás.
Mnoha poctivým komunistům se zdá, že celá ta KSČM je revizionistická banda zaprodaných vyžírků, jež pečuje o svá koryta v kapitalistické skutečnosti mnohem víc než o revoluci v nadskutečnu. Semelová jim říká, že ne, že strana je ostrá jak za Stalina a že se komunista za žádné vraždění nemusí stydět, protože to byla tenkrát ta doba. Předáci KSČM skutečně připomínají víc vyžírky než revolucionáře. Semelovou vítají. Co sami říkají jen po straně, to stalinská baba řekne naplno a bez obav. Jejich koryta se tak neohrozí a sekernické čety ve straně se uchlácholí.
Putinovi jeho divadlo nepřijde směšné. Čeho byl kdysi pouhým rozvědčíkem, toho je dnes carem. Nemá ale carský původ, jeho pozice není zatím od boha ani z Marxe, je z větru a kdejaký profesor na něj může něco demokratického vymyslet a z trůnu v Kremlu jej srazit. Proto maluje Rusko velké, světem ohrožené a mocné. A ta moc plyne z něj. Když si na něj nějaký Rus něco zkusí, tou mocí ho zašlápne, protože on je zachránce pospolitého Ruska zavařenin a vodky před zlobou zkaženého Západu pornografie. Tak ho Rusové ke své škodě obdivují, náš přísný gosudar a nepřátelé, fašisté, Západ, USA. Věčné ruské téma.
Semelová je hloupá, a nikoliv vychytralá paní, která neví, jak pilně slouží vedení KSČM. Asi nelže, stalinskému světu věří s jistotou slepce.
S Putinem tvoří nádhernou dvojici, obraz umírající epochy, umírání jednoho snu. Ale pozor, to umírání může často vypadat jako znovuzrození. Tato dvojice si to myslí. Putin přehlédl, že pod jeho vedením Rusko (jako mnohokrát) vzdává namáhavou cestu ke svobodě a demokracii. Že volí cestu pohodlnější, zlo v zahraničí a doma práskání karabáče pětiocasníka nad hřbety Rusů, jak o tom obdivně zpívají jejich byliny.
Semelová přehlédla, že její lži ke komunismu nepřilákají novice, naopak od komunismu odrazují. Vysmívat se mučeným, že se před oběšením na mučidlech přiznali, je asi hranice, již překročí dál do kraje nechutností už jen ona sama, Semelová.
Text byl původně publikován v tištěném vydání Reflexu č. 50/2014.
