JAN JANDOUREK: Když už nechce ministr školství přispět na elitu, nemá to slibovat a pak nesplnit

„Občanské sdružení Nadané dítě, které má organizaci těchto kurzů v České republice na starosti, bylo ministrem Marcelem Chládkem (ČSSD) dlouho ujišťováno, že výplata dotace se zdržuje jen z technických důvodů,“ řekla v pondělí 5. 1. předsedkyně sdružení Jeanne Bočková.

Zásadní roli při zamítnutí prý sehrály námitky náměstka pro vzdělávání Jaroslava Fidrmuce (KDU-ČSL). Podle něj je program příliš drahý a on dává přednost podpoře tuzemských programů. Změnit rozhodnutí je podle něj normální, pokud se přijde na závažné skutečnosti, což se prý stalo. V podzimním semestru se programu účastní 150 studentů, kterým měla dotace přispět na 80 procent školného, což je 22 tisíc korun na jednoho studenta. Jeanne Bočková ze sdružení Nadané dítě prý neví, proč ministerstvo během půl roku změnilo názor. V červenci Chládek podpořil program CTY a založení jeho středoevropské pobočky v Česku označil tehdy za „přidanou hodnotu pro ČR a její vzdělávací systém“. Ještě v září poslal organizátorům dopis, ve kterém je ujistil o přidělení pětimilionové dotace. Na základě příslibu se studenti hlásili do podzimního semestru a začali studovat. V říjnu porada vedení potvrdila, že jim budou stipendia vyplacena, o dva měsíce později se vše změnilo. Takže studenti budou možná muset studium předčasně ukončit.

Co teď?

„Řešení zatím nevíme. Myslíme si, že by ministerstvo mělo minimálně uhradit část školného studentům, kteří už studují,“ řekla Bočková. Náměstek Fidrmuc to ale vidí jinak. „Obávám se, že kdybychom to udělali, tak by to nebylo efektivní hospodaření se státními prostředky.“ Kurzy pro nadané středoškoláky prý nejsou elitářským klubem. Podle náměstka Hulínského z ČSSD je pětitisícový doplatek hrazený školou nebo státem příliš vysoký pro žáky ze sociálně slabších rodin a prý narušuje rovný přístup ke vzdělávání. Jenže studentům ze sociálně slabších rodin jsou poskytována stipendia. Ostatně do Čechů už se bez přispění českého státu nějaké peníze nalily. Jak uvádí ČTK: „Centrum pro talentovanou mládež vzniklo v roce 1979 jako nezisková organizace při americké Univerzitě Johnse Hopkinse. V Česku jeho kurzy bez státní podpory fungují od roku 2010. V rámci pilotní fáze je během čtyř let absolvovalo více než 600 středoškoláků, které celkovou částkou ve výši 22 milionů korun podpořila česko-americká nadace American Fund for Czech and Slovak Leadership Studies (AFCSLS) a samotné centrum CTY.“

Zlehčovat problém jakýchkoli peněz, které se někomu vyplácí z daní občanů, není předem na místě. Pravda, při pohledu na dobrodružství státních výdajů, které připomínají astronomické popisy černých děr ve vesmíru, které vše pohlcují a už nikdy nic nevydají, se spor o deset nebo pět milionů jeví poněkud nepatřičný. Takových akcí ale může být mnoho, jde o princip (tedy, abychom tomu správně rozuměli, nakonec zase o peníze).

Raději neslibovat

Jenže bod číslo jedna zní jinak. Proč ministerstvo neřeklo rovnou, že nic nedá a ušetřilo tak lidem problémy?

Bob Kartous, vedoucí komunikace společnosti EDUin, řekl: „Bylo by naprosto legitimní, kdyby ministerstvo školství na začátku uvedlo důvody, pro něž program nepodpoří. Těmi důvody není ani tak elitářství, jako fakt, že se jedná o nijak nezajištěnou investici s nejistou návratností pro tuto společnost. Když ministr Chládek dal svůj slib, nepochybně se musel s programem, jeho formou a obsahem seznámit. Snaha hledat alibi ex post je flagrantním projevem nedůvěryhodnosti a zcela nepřijatelného jednání. Vzhledem k tomu, že podvedeným partnerem je zahraniční organizace, důsledky lze hledat i v tom, jaký obraz o ČR takové jednání vytváří v zahraničí.“

To nevyžaduje komentář. Na rozhodování, které připomíná těm, co si to pamatují ze školy známý „Brownův pohyb“ (lidově sem tam, od zdi ke zdi), není vlastní jen školství. Tam je pouze smutné, že se experimentuje na dětech. Když se neustále mění daňové předpisy poplatníkům a jejich poradcům, je to také na nervy, ale ti už jsou zvyklí. Poškodit žáka studenta hned na začátku jeho rozletu je ale smutné.

Rovnost stejně nebude

Podezření z elitářství se ale v pozadí úvah o (ne)placení domněle elitních dětí také vnucuje. Nejsme na tom tak zle, jako za kulturní revoluce v Číně, nebo v KLDR, kde byl za podezřelého intelektuála hned považován každý, kdo měl brýle. Představa rovnosti přístupu ke vzdělání je ale poněkud iluzí. Je už nuda opakovat, že děti s vyšším sociálním kapitálem, který získali od svých rodičů, jsou zvýhodněni předem. Stejně tak bohatší rodiče vždycky mohou dětem opatřit lepší doučování, pomůcky, kursy. Jistě, ze svého, ne z peněz všech, ale zvýhodněné takové dítě je. Otázkou je, zda vystudovaný člověk nakonec není prospěšný pro všechny. Jistě, třeba uteče pracovat jinam. Třeba zůstane, ale zaregistruje si firmu v daňovém ráji. Ale zase tu dá lidem práci. A tak dále, to všechno předem nevíme. Jisté jenom je, že by stát neměl dělat lidem víc problémů, než je nezbytně nutné.c