Řecká Syriza slibuje „konec ponížení a bolesti“. Tak jednoduché to nebude, peníze nejsou
Odpůrci reforem diktovaných Evropskou unií, Mezinárodním měnovým fondem a Evropskou centrální bankou drtivě zvítězili v nedělních předčasných řeckých parlamentních volbách. Levicová strana Syriza dostala přes 36 procent odevzdaných hlasů. Otřese se kvůli tomu Evropská unie v základech? A může se rozpadnout eurozóna?
Vítěz voleb, předseda strany Alexis Tsipras, totiž odmítá pokračovat v plnění podmínek mezinárodních půjček. Tvrdí, že „pět let ponížení a bolesti“ skončilo.
„Řecký lid dnes psal historii," řekl v neděli večer Tsipras v projevu před jásajícím davem na jednom z aténských náměstí. Vítězstvím jeho strany prý země opouští politiku úsporných opatření a vymaňuje se z dosavadního nerovnoprávného postavení. Následovat má „radikální změna“, která vyvede stát ze začarovaného kruhu šetření. Řecko podle něj přinese naději celé Evropě.
Tsipras sice hovoří bojovně, ale tak jednoduché to mít nebude.
Například podle německého listu Frankfurter Allgemeine Zeitung, jak ho citovala, agentura ČTK, se mu nepodaří splnit svůj slib, že ukončí úspornou politiku a zlepší sociální situaci v zemi. „Řecko nadále potřebuje zahraniční peníze, ať už z finančních trhů nebo od Evropské unie. Tsipras si proto musí vybrat mezi kompromisem s mezinárodními věřiteli a velkým státním bankrotem, který by jeho zemi zavedl ještě víc ke dnu," uvádí deník.
Stejně hodnotí hospodářskou situaci Řecka i ekonomický list Handelsblatt. „Řecký ministr financí musí letos celkem zaplatit na dluhové službě 22,5 miliardy eur (620 miliard korun) a tyto peníze Řecko nemá," píše komentátor listu. „Na kapitálovém trhu nová vláda na potřebné prostředky nedosáhne,“ uvádí deník a pokračuje: „Řecko proto potřebuje třetí záchranný balíček, pokud chce odvrátit státní bankrot. Předpokladem pro další úvěr je uzavření dohody s trojkou věřitelů. Nová pomoc bude svázaná s úspornými a reformními požadavky. Čím dřív Tsipras tuto realitu pochopí, tím lépe pro něj a pro jeho zemi."
Otázka je, zda Alexis Tsipras realitu pochopí, protože to, co nasliboval voličům, zavání téměř komunismem – vše bude a mnohé bude navíc zadarmo.
Syriza, alespoň před volbami, odmítla, aby Řecko dál plnilo podmínky mezinárodních půjček – od Evropské unie, Mezinárodního měnového fondu a členských zemí eurozóny. Řecko dostalo zatím půjčky v celkovém objemu 240 miliard eur. Podmínkou čerpání půjček jsou ale škrty ve výdajích, zvyšování věku odchodu do důchodu a zvyšování daní. Jenže ty podle řeckých voličů vedly ke kolapsu jejich ekonomiky a nárůstu nezaměstnanosti až na 25 procent.
Radikální vítězná levice ale zároveň tvrdí, že nechce odejít z eurozóny a věří v odpuštění dluhů. Jenže podle týdeníku Der Spiegel německá kancléřka Angela Merkelová nakonec připustila možnost odchodu země z eurozóny, i když si to osobně nepřeje.
Pokud by Řecko skutečně odešlo z eurozóny – nebo pokud by bylo vyhozeno – rozpad eurozóny se nejspíš u něj nezastaví. Tato varianta spíše není pravděpodobná, ale investoři do vládních dluhopisů i běžní vkladatelé, kteří se budou obávat o hodnotu úspor, by jistě začali spekulovat, která země bude další na řadě. Španělsko? Kypr? Portugalsko? Francie?
Před Evropskou unii proto stojí dvě možnosti: Buď změna Smlouvy o fungování EU, aby se z eura dalo odejít nebo aby bylo možné členskou zemi z eura vyloučit, nebo může nastat i chaotický rozpad eurozóny, pokud si čelní politici nepřiznají realitu, že euro je pro celou Evropu nefunkční.
