LUKÁŠ LHOŤAN: Dvě největší hrozby pro Západ: Ruský imperialismus a stěhování muslimských mas. Obě nás mohou zničit

24. srpna roku 410 dobyly germánské jednotky pod vedením krále Alaricha Řím. Křesťané nebyli příčinou úpadku Říma, naopak se stali potomky říše nejspíše díky tomu, že jako jediní z různorodé směsice různých frakcí v římské společnosti měli zájem nežít jen pro přítomnost, ale i pro budoucnost. A tak když Alarich táhl k Římu, bylo město již obydleno jen potomky křesťanů a on sám byl křesťan.

Výjev Alaricha u Říma je výjev naprostého zděšení Římanů nad tím, že už jim nestačí pouhé „jsem Říman“ k tomu, aby odradili Germány před pleněním jejich města. Je až děsivé, jak moc se situace pádu Západořímské říše podobá dnešní době. Štěstím Evropy v té době bylo, že sice čelila krizi v souvislosti s úpadkem společnosti a stěhováním národů, ale neměla proti sobě protivníka v ideové rovině.

Barbaři sice dočasně zničili Římskou říši, ale převzali její civilizaci, náboženství a kulturu. Nakonec to byly ty samé národy, které původně říši zničily, které později říši a civilizaci pozvedli a provedli synkretismus mezi dědictvím římské a židokřesťanské civilizace do jedné evropské, později euroatlantické civilizace.

Nikde ovšem není záruka, že podobně se bude vyvíjet Evropa i v případě zhroucení současné evropské společnosti. Příběhy Byzantské či Perské říše nám mohou být varováním, že pod tlakem masového přistěhovalectví a islámské ideologie zmizí evropská civilizace, tak jako byla muslimy vyvrácena a zničena civilizace Konstantinopole (dnes Istanbul) či civilizace Persie. Jejich některé méně významné prvky byly sice po poislámštění do islámské civilizace přijaty, ale jako celek byly tyto civilizace vyhlazeny a nahrazeny chalífátem.

V Evropě tedy dnes čelíme dvěma hrozbám, které jsou stejně veliké. Je jimi rostoucí ambice a vojenská síla Ruska a masové přistěhovalectví z muslimských zemí podpořené šířením nejradikálnějších podob islámu.

V případě Ruska bychom se měli mít na pozoru. Naše ekonomická situace je sice stále ještě lepší než Rusko, ale historie nás učí, že již nejednou ekonomicky slabší protivník zničil toho hospodářsky silnějšího. Ve vojenství je však naše již tak slabá situace stále více oslabována. I ve společenské oblasti jsme pro Moskvu nevalným soupeřem. Po pádu komunismu a s koncem jelcinovské éry nastoupil v Rusku režim, jenž si uvědomil potřebu náboženství pro svůj lid a znovu se opřel o pravoslavnou církev, a ve svých oblastech osídlených muslimy pak i o islám.

V největším státě světa tak dnes najdete stále dostatek mladých lidí ochotných jít bojovat a umírat buď za svou pravoslavnou víru, nebo za svůj národ.

Za co ovšem mají jít bojovat a umírat naši lidé? Za práva homosexuálů adoptovat děti? Za podporu potratů? Za podporu multikulturalismu? Kolik myslíte, že bude našich mužů a žen ochotných jít do války a zemřít za tuto dnešní společnost? A vládcové Ruska to dobře vědí.

Bývalý šéf vojenské rozvědky Andor Šándor se nechal slyšet, že se má našim obyvatelům jednoduše nařídit, aby do války šli a bojovali. Jenže pokud lidé nebudou opravdu přesvědčeni, že chtějí za tento náš stát a společnost umírat, dopadne to jako v případě Rakousko-Uherska, kde byli obyvatelé také nuceni do války. Naši lidé následně přebíhali na ruskou stranu, kde nakonec zakládali legie. Proč by konec konců umírali za rakousko-uherskou společnost, s níž nesouhlasili?

Naše dnešní společnost čelí mnoha vnitřním krizím, ale i dvěma hrozbám: Ruskému imperialismu a stěhování muslimských mas do Evropy. Obě hrozby jsou stejně veliké a obě nás mohou zničit. V nejhorším scénáři se Rusko s muslimy spojí. Kdo pak ubrání Evropskou unii a tuto společnost? Lidé co jí nevěří? Žoldáci? Nebo zanikneme?

Autor je publicista.