JIŘÍ X. DOLEŽAL: Třetina dětí v praktických školách jsou Romové? Samozřejmě! Často vinou jejich rodičů
Amnesty International obviňuje Česko za segregaci Romů. V praktických, dříve zvláštních školách je jich řádově více, než by odpovídalo jejich zastoupení v populaci. Je to ale zcela oprávněné a racionální.
Tři procenta Romů v populaci, skoro třicet procent romských dětí v praktických školách. Zdánlivě - a i pro Amnesty International - jde o diskriminaci, z evolučního a psychologického hlediska je to ale samozřejmé a dalo se to čekat. Při vší úctě k Romům.
Romská střední vrstva, to jest asimilovaní Romové, mají podobnou reprodukční strategii, jako neromská většina kromě svých nejnižších vrstev. Je to takzvaně K strategie. Zapamatovatelné mnemotechnickou pomůckou „kvalitativní strategie“. Znamená to nižší počet potomků, do kterých jsou ale vkládány značné investice. Opakem K strategie je R strategie - jako ratt, krysa. Maximum potomků s minimem investované péče a nákladů vůbec, přežijí jen ti nejsilnější, ale úmrtnost až zas tak nevadí, protože se jich narodí hodně. Tato reprodukční strategie je bohužel standardem u masy neasimilovaných Romů z vyloučených lokalit. Strategie, která je navíc podporována státními sociálními příspěvky na děti systémem čím víc dětí - tím víc peněz.
Takže mezi Romy se najde řádově více než mezi většinovou populací zanedbaných dětí, které neměly v raném dětství, kdy raší a zakládá se intelekt, dostatek podnětů, dostatek komunikace, dostatek kvalitní na bílkoviny bohaté stravy nutné ke zdárnému vývoji mozku. Z toho řada dětí se navíc narodila rodičům závislým na alkoholu a drogách, a díky nízkému počtu Romů také s častou vysokou mírou rodové příbuznosti rodičů. A inbreeding, příbuzenská plamenitba, je zdrojem značného potenciálu genetické zátěže.
Romských dětí je ve zvláštních školách proto, že řada dětí z ghett má geneticky špatně rozdané karty. Navíc v dětství, kdy rozvoj intelektu vyžaduje kvalitní péči a mnoho podnětů, komunikaci s matkou a dostatek podnětných hraček, tohle všechno neměly - měly jen hodně sourozenců jako schůdků a ulici ghetta. Takže neměly šanci na takový rozvoj intelektu, aby stačily na základní školu.
Chceme-li snížit počet romských dětí na praktických školách, musíme nejprve zásadně změnit rozmnožovací strategii jejich rodičů a naučit je, že dítěti v 21. století je nutno od nejútlejšího dětství věnovat péči a rozvíjet ho, a ne ráno obléct a vystrčit na ulici ghetta, ať se tam zabaví s jinými zanedbanými dětmi. Počet Romů v praktických školách není výsledkem diskriminace, ale důsledkem mnohem menších investic - materiálních i nemateriálních - které řada Romů věnuje svým potomkům.
