Poslanci by se měli přestat Miloše Zemana bát
Miloš Zeman toho od počátku svého mandátu už stihl dost. Verbálně uznává ruskou imperiální sféru vlivu a možnost Kremlu rozhodovat o jiných národech. Veřejně deklaroval, že věří více ruskému ministru zahraničí, než české i ostatním aliančním rozvědkám a to i přestože bylo prokázáno, že Sergej Lavrov lhal například o přítomnosti ruských speciálních jednotek na Krymu, kteří byli následně za své operace na ukrajinském území veřejně vyznamenány.
Z neznámého důvodu český prezident užívá přesně ty samé teze a mýty, jako ruská státní propaganda směřovaná proti Západu: V rozhovoru pro čínskou státní televizi řekl faktickou nepravdu o takzvaném jazykovém zákoně na Ukrajině, stejně jako opakovaně vytahoval tezi o Banderovcích na Ukrajině. Dále například pochybuje o existenci politických vězňů v Rusku a vysmívá se politickým aktivistkám, které bojují proti režimu tvrdě potlačujícímu svobodu vyjadřování. Velvyslance země, kterou strategické dokumenty našeho státu považují za hlavního garanta naší bezpečnosti, odmítá na Pražském hradě přijímat a demonstrativně mu zavírá dveře. Logicky je tak našimi partnery považován za Putinova spojence na Pražském hradě.
Ocitáme se v době, kdy je více než jindy nutné dát jasně najevo, jaké hodnoty hájíme. Můžeme si oddechnout, že se Miloš Zeman nakonec po silném tlaku veřejnosti i vlády rozhodl nezúčastnit se manifestace vojenské síly na Rudém náměstí po boku ruského a severokorejského prezidenta. Toto rozhodnutí by však mělo být naprosto automatické pro hlavu svobodného státu, která ví, kam její země hodnotově patří.
Je zarážející, že Zemanovo jednání stále vede k tomu, že ho informační prostředky Kremlu, jinak nepřesně nazývané ruská státní „média“, stále a pravidelně oslavují jako přítele Putinova agresivnímu režimu. Společnost Sematic Visions pečlivě porovnala množství referencí českého a německého prezidenta v ruských „médiích“. Za poslední tři roky se v nich Miloš Zeman objevil 16552krát, k ruské agresi kritický Joachim Gauck byl zmíněn pouze 481krát. Je tedy otázkou, zdali je prezidentovým záměrem být hrdinou ruské státní propagandy a informační války vedené proti Západu. Zatím se do této role pravidelně svými kroky staví.
Chybovat je hluboce lidské, a proto by jistě každý pochopil, pokud by se Zeman omluvil za nepravdivý výrok, že Ferdinand Peroutka byl autorem textu „Hitler je gentleman“. Schopnost uznat chybu a omluvit se za ní je totiž znakem vnitřní zralosti člověka libovolné funkce či postavení. Jak vypátrala DVTV, sám Miloš Zeman minimálně od roku 1992 označoval Ferdinanda Peroutku za vzor ctnostné žurnalistiky. Nyní, když není schopen uznat vlastní chybu, se uchyluje k naprosto nedůstojnému postupu. Úřad hlavy státu transformuje na dehonestační kancelář, která vydává vybrané Peroutkovy texty z dob druhé republiky s cílem jeho jméno pošpinit. Otázkou zůstává, zdali plánuje v této činnosti pokračovat tak, že bude jako prezident republiky se svými spolupracovníky vyhledávat texty dalších českých velikánů a pokoušet se je veřejně špinit, nebo zdali zůstane pouze u Ferdinanda Peroutky. Nabízí se další osobnosti české historie a politické žurnalistiky jako Karel Čapek, Tomáš Garrigue Masaryk či Karel Havlíček Borovský.
Přesně tyto všechny principiální otázky by mu média, občané i parlament měli pokládat. Zatím se ho naši poslanci ani nepokusili pozvat na své jednání, aby s ním o jeho krocích jednoznačně poškozujících důstojnost a váhu českého státu diskutovali. Samozřejmě, že pravděpodobně jejich pozvání nepřijme. Ovšem není důvod, proč by se mu další demokratické instituce naší země neměly stavět ať už symbolicky, či prakticky odůvodněným seškrtáváním rozpočtu jeho kanceláře. Jak je vidět u jeho couvnutí z Putinovy přehlídky, soustředěný a jednoznačně zargumentovaný tlak může i nepochopitelně jednajícího Miloše Zemana dovést k opuštění absurdních praktik. Pravda a láska totiž vítězí nad lží a nenávistí.
Jakub Janda je zástupcem ředitele think-tanku Evropské hodnoty
