JAN JANDUREK: Mají se někdejší hlavy státu odsuzovat k smrti? Egypťané poslali na šibenici prezidenta Mursího

Egyptský soud v sobotu vynesl trest smrti nad bývalým egyptským prezidentem Muhammadem Mursím. Spolu s desítkami dalších členů Muslimského bratrstva se podle obžaloby dopustil ozbrojeného útěku z vězení během revoluce v roce 2011. Mursímu údajně k útěku pomohly zahraniční islamistické organizace.

Když je k smrti odsouzena bývalá hlava státu, vždycky to vzbudí pozornost. Různí zločinci unikli soudu tím, že spáchali sebevraždu, jako Hitler. Nebo zemřeli předtím, než mohli být souzeni, třeba Stalin a Miloševič. Terorista Jásir Arafat se dokonce dočkal Nobelovy ceny míru. Na jeho rukou je přitom krev nevinných izraelských civilistů po četných atentátech a také krev vlastních lidí, kteří zemřeli zbytečně při jím vyvolaných "intifádách". Vězení hrozilo chilskému diktátorovi Augusto Pinochetovi a smrt zase bývalému egyptskému prezidentovi Husnímu Mubarakovi. Teď přišel na řadu svržený prezident Egypta Mursí.

Není jeden jako druhý

To je samozřejmě hodně jmen, která nepatří do stejné kategorie. Mubarak nebyl jako Hitler. Pinochet nebyl jako Stalin. Spojovalo je použití různé míry represe vůči odpůrcům. Můžeme předpokládat, že aspoň u některých je vedla nějaká idea, třeba jejich představa o tom, co je národní idea nebo nějaké náboženské představy a také to, že mají zabránit většímu zlo. Problém většího a menšího zla v tom dělá zmatek, protože kdyby bylo dobro a zlo jasné, řešilo by se všechno snadno, aspoň teoreticky. Takto máme jednou národního vůdce a jindy je tentýž člověk považován za teroristu. Kdo je pro některé světec, je pro jiné nebezpečný ideolog a náboženský fanatik.

Papež František v sobotu pronesl slova chvály na adresu šéfa palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse při předávání darů na konci oficiální audience v Apoštolském paláci. Papež dal palestinskému vůdci medailon, který podle něj zobrazuje "anděla míru, jenž ničí špatného ducha války". Tento dárek je vhodný, protože "právě vy jste andělem míru", řekl papež Abbásovi. Upřímně řečeno, tohle papež přehnal. Abbás je oficiálně v koalici s teroristickým hnutím Hamás, které střílí rakety na Izraelce a unáší izraelské občany a nezdá se, že by Abbás něco dělal proti protiizraelské propagandě. V jeho samosprávě se ulice pojmenovávají po teroristických vrazích.

Těžké rozhodování

To je jen ukázka toho, jak může být hodnocení lidí relativní. U vládců je to ještě obtížnější v tom, že musí přijímat rozhodnutí, která by jako jednotlivci v soukromém životě neudělali, třeba nechat někoho zavřít nebo zabít.

Generálové Pinochet a Jaruzelski jsou příkladem rozporných osobností, které se snažily zabránit nějakým pohromám. Jenže se u toho nevyhnuli zákonitě pohromám dalším. Těžko dělat státní převrat, aby se nikomu nic nestalo. Je možné ho neudělat, ale to bude taky mít nějaké následky.

V každém případě je civilizačním pokrokem, že je možné dnes už i hlavy státu postavit před soud a to nejen za soukromé trestné činy, jako je korupce, ale také za jejich politické a mocenské činy, když byli u vesla. (Předpokladem pochopitelně je, že se podaří je chytit.)

Odsuzovat za politiku?

Má se ale odsuzovat k smrti za politické činy? To je složitější otázka kvůli tomu, že často nebyla jen politická, ale měla za následek smrt a utrpení lidí. Někdo se stal obětí plánovaných vražd, někdo byl „nahodilou“ obětí při brutálním potlačování demonstrací a podobně. I různé blokády a sankce mají své oběti, jen to není tak vidět. Pak záleží na tom, kdo a proč je dělá.

Moderní společnost zřejmě směřuje k tomu, že vládci budou častěji voláni k odpovědnosti za výsledky svého vládnutí a budou dostávat vysoké tresty.

Tam, kde platí trest smrti, se nejspíš nevyhnou ani trestu smrti. Debata by se pak měla týkat toho, zda vůbec někoho popravovat, ale to je jiné téma.

Také jde o jistou dávku zdravého rozumu, protože se objeví řada lidí, pro které je válečným zločincem i Václav Havel nebo tibetský dalajlama třeba proto, že se proti skutečným zločincům někdy postavili.