VILIAM BUCHERT: Diváci od Jana Huse odcházeli a odcházeli. Je zvláštní, že České televizi to nevadí
Člověk by si myslel, že když v průběhu několika dnů odejde od televizních obrazovek přes 30 procent diváků od několikadílného televizního filmu, tak to představuje problém. Normálně se to dá přeložit takto: Věc se příliš nepodařila, diváky moc nezaujala, proto odcházeli. Stalo se v případě mnoho let očekávaného a marketingově silně podpořeného filmu o Janu Husovi. České televizi to ale nevadí. Což je skutečně velmi zvláštní.
Podle vyjádření hned několika lidí z ČT prý u takto náročných děl ani tolik nejde o sledovanost. Tomu příliš nerozumím. Když je látka hodně náročná, nemá se nikdo dívat? Točí se to pro nikoho? Jde přece o to, jak se téma přitažlivě zpracuje, ne že ne. Česká televize je dokonce spokojena i s „ohlasem“. Takže nevadí ani všechny ty hodně kritické recenze. Diváci, novináři a filmoví kritici tomu podle všeho rozumějí daleko, daleko méně než na Kavčích horách.
Co má vlastně být měřítkem pro hodnocení filmu Jan Hus? Nic? Jen národní hrdost na rozvláčné a poněkud nudné dílo? To přece není ta vzývaná veřejnoprávnost. To je cesta do pekel. A utracených 45 miliónů korun (k tomu se ještě musí připočítat interní plnění České televize) asi už nevadí vůbec.
Projekt vznikl ve spolupráci s německo-francouzskou stanicí Arte, jež premiéru Jana Husa nasadí 1. července, takže si ještě počkejme na sledovanost a ohlasy v cizině.
V Česku to ale nedopadlo nejlépe. Minulý pátek se dívalo na Jana Husa na prvním programu ČT 726 tisíc lidí. V sobotu už jen něco přes 518 a v neděli večer 498 tisíc diváků. Za tři dny „zmizelo“ přes 30 procent diváků. V tomto vývoji a v těchto číslech by měla Česká televize hledat odpověď, zda má být spokojena, či nikoli.
Pokud ji tedy alespoň trochu zajímají její diváci, kteří jí podle zákona musí posílat každý měsíc koncesionářský poplatek. Nebo je to snad všem úplně jedno?
