VILIAM BUCHERT: Proti Islámskému státu bojuje anděl i ďábel: Američané a Češi, ale i teroristé z Al-Káidy
Na první pohled to vypadá jako mohutná koaliční akce proti Islámskému státu (IS). Vždyť s bojovými akcemi proti těmto radikálním džihádistům v Iráku, Sýrii či Libyi pomáhají desítky zemí a připojují se i další jednotlivé ozbrojené skupiny. Jenže když se podíváme podrobněji na ty, kteří vytáhli do války s IS, vidíme, že je to podivná a mimořádně rozporuplná aliance. Vedle Američanů, Britů či Čechů, zde najdeme i teroristy z Al-Káidy či Hizballáhu.
Česká republika je považována za součást koalice v boji proti Islámskému státu protože dodala Kurdům 500 tun munice a měla by poslat vládě v Bagdádu (ta je přitom málo stabilní a podporuje ji nevyzpytatelný Írán) několik bitevníků. Ostatně iráčtí piloti už několik týdnů u nás cvičí a zkoušejí letadla L-159. Vyloučeny nejsou ani další dodávky českých zbraní a munice – třeba do Iráku.
Jenže proti Islámskému státu bojují kromě demokratického světa také nejrůznější teroristické a islamistické skupiny, které IS na některých územích vytlačil z jejich pozic. Že to do budoucnosti nemůže věštit nic dobrého, je naprosto jasné. A dochází u toho i k paradoxním situacím. Letadla protiteroristické koalice bombardují v rámci kampaně, která probíhá od podzimu loňského roku, jak pozice Islámského státu, tak například odnoží zločinecké Al-Káidy na Blízkém východě. Ta ale v současnosti bojuje proti IS. Jistě, můžeme si myslet, že zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Jenže výsledky tomu vůbec nenasvědčují.
Do bojů s IS se například mohutně zapojilo v Sýrii i teroristické šiítské hnutí Hizballáh, které pomáhá diktátorskému režimu Bašára Asada. Na jiných místech pak Fronta an-Nusrá, což je odnož Al-Káidy, která chce také vytvořit radikální islámský stát. Prostě ďábel má být vyhnán i čertem. Nemusíme být bezpečnostními experty a politology, abychom věděli, kam něco tak strašlivého povede.
Zvláštní je ale i to, jak „naši spojenci“ bombardují již skoro rok cíle nepřátel na území Iráku a Sýrie. Letecké údery provádí 13 zemí – USA, Velká Británie, Belgie, Austrálie, Francie, Nizozemsko, Turecko, Kanada, Dánsko, Jordánsko, Katar, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. Jenže pozice islamistů v Iráku v podstatě bombardují pouze letadla západních zemí. Arabové se tomu vyhýbají, ti operují v Sýrii.
Když se pak podíváme na cíle leteckého bombardování v samotné Sýrii, tak je vidět, že spojenci útočí především na místa, kde pomáhají místním Kurdům. Například téměř polovina všech útoků byla zatím vedena na známé severoirské město Kobane a jeho okolí, odkud se nakonec Kurdům skutečně podařilo islamisty vyhnat (i když ti se tam nedávno opět objevili). Další čtvrtina na město Hasaka, kde už dlouho svádějí boje Kurdové, Islámský stát a zbytky jednotek prezidenta Asada.
Naopak jen málo útoků směřovalo na reálné sídlo Islámského státu v Sýrii, na město Rakka. Nemluvě například o strategickém Aleppu, kde bylo provedeno jen kolem dvaceti úderů.
Je vidět, že bombardování je velmi, velmi selektivní a možná i proto se nepodařilo Islámský stát nijak potlačit. Naopak za poslední rok podle všeho nabral další desítky tisíc hrdlořezů.
Cíl ke zničení vypadá jednoznačně – je to Islámský stát a jeho představitelé a bojovníci. Ale skutečné zájmy členů aliance v boji proti islamistům jsou mimořádně různorodé a nejsou kompatibilní. Něčeho úplně jiného chce dosáhnout Západ, něčeho jiného bohaté arabské země, něčeho jiného Turecko, něčeho jiného Kurdové, po něčem jiném touží radikálové, kteří se ocitli také v boji proti Islámskému státu.
Takže výsledkem bude s největší pravděpodobností (podobně jako v Afghánistánu) i v dalších letech chaos a zmar v Iráku, Sýrii, Libyi, Jemenu, ale možná i v dalších zemích.
Většinou to tak končí vždy, když se proti zlu rozhodnou bojovat najednou anděl i čert.
