BOHUMIL PEČINKA: Atentát na ministra. Babiš se snažil utlumit aféru spojenou s jeho firmou
Policie dnes předala obvinění podnikateli Lukáši Čadkovi a sociálnímu demokratovi Kamilu Chocovi. Podezírá je z nepřímého úplatkářství – Choc měl chtít po Čadkovi třímilionový úplatek za urovnání sporu s ČP. Peníze prý měly jít do pokladny ČSSD a přímo ministru vnitra Milanu Chovancovi (ČSSD). Nejnovější číslo časopisu Reflex ke kauze Česká pošta přináší zásadní komentář Bohumila Pečinky. Mimořádně jej uvolňujeme z placené zóny.
Provádět atentát na ministra vnitra působí v Česku nepravděpodobně. A přece k němu došlo, takže se na žádost Milana Chovance musela sejít Bezpečnostní rada státu. V případu figurují úvěroví podvodníci, falešné maily, rozsekané nahrávky hovorů u piva, tajné služby a úplatky. Ze všech těchto ingrediencí mediální mainstream vytvořil nepoživatelný eintopf, v němž jsou všichni darebáčci – kromě nich, pochopitelně. Pokusme se nasvítit aféru trochu jinak.
Těžko dnes spolehlivě odpovědět, kdo byl primární hybatel skandálu. Rozhodně v červnu 2015 dostal ministr vnitra Chovanec od právního zástupce bezpečnostní firmy Alkom Security informaci o nahrávce dvou lidí. Jedním byl bývalý policista a majitel bezpečnostní agentury Kamil Choc (ČSSD), druhým neúspěšný podnikatel a podle informací policie mnohonásobný dlužník Lukáš Čadek.
V nahrávce, která byla pořízena v hospodě U mloka, se domlouvají, jak by šlo vyřídit údajnou Čadkovu mnohamiliónovou pohledávku u státního podniku Česká pošta. Choc říká, že zná jednu z manažerek České pošty, rovněž sociální demokratku Snopkovou-Haberovou, která by to mohla zařídit. Jako protislužbu si nárokuje dva milióny pro ČSSD a milión pro ministra vnitra Chovance, pod nějž Česká pošta spadá. Z tohoto základního příběhu média v různých obměnách žila první týden aféry.
Zájem Alkomu
Proč chtěl majitel firmy Alkom Václav Růžička seznamovat ministra s citlivými údaji? Jeho firma byla v posledních dvaceti letech dodavatelem bezpečnostních zařízení pro Českou poštu, která se v posledním roce rozhodla vypsat otevřené výběrové řízení v řádu stovek miliónů korun. V něm by Alkom už nebyl v pozici strategického partnera.
Je otázkou, jestli touto důvěrností (předání informací o údajném úplatku) chtěl majitel firmy Alkom přesvědčit ministra vnitra, aby vyhodil šéfa pošty Elkána a obnovil s ním spolupráci. Faktem je, že Růžička v té době pětkrát jednal s Čadkem a sliboval mu, že odkoupí jeho údajnou pohledávku u České pošty, když… Co vlastně?
Štěstím ministra Chovance bylo, že to okamžitě ohlásil policii a Bezpečnostní informační službě (BIS), které začaly Čadka s Růžičkou monitorovat.
Distribuce politikům
Během dalších týdnů začal Čadek nahrávku a některé důkazy (maily) distribuovat směrem k určitým politikům. Reflex ví minimálně o dvou (premiér Sobotka, vicepremiér Babiš prostřednictvím poradce Adama), kteří byli s těmito věcmi obeznámeni.
Podle všeho bylo motivací Čadka vyvolat bouři v politických kruzích, jež by připravila o křeslo ministra Chovance, popřípadě výrazně oslabila jeho pozice. Majitel firmy Alkom v médiích dnes tvrdí, že v této době už s Čadkem nejednal a dal od všeho ruce pryč.
Když ani to nevyšlo, Čadek obvolává novináře a úspěšně jim prodává svůj nešťastný podnikatelský příběh, za nějž činí z větší části odpovědnou Českou poštu, která odmítla některé dodávky jeho zboží. Kdo sledoval jeho první vystoupení na internetové televizi DVTV, nejraději by mu poslal svoje peníze na uhrazení dluhů, protože Čadek dokáže být lidsky velmi sugestivní. Musel by si však předtím odmyslet příběhy desítek lidí, jimž Čadek dodnes dluží peníze, často celoživotní úspory. A to nejenom kvůli České poště, jak se snaží naznačovat.
Horká fáze
Do horké fáze vstupuje aféra ve chvíli, kdy se nahrávka objevuje na internetu a Čadek organizuje turné po redakcích. V rozhovorech se stylizuje do role oběti, kterou zničila státní firma.
V té době však policie konstatuje, že část mailové korespondence, jíž Čadek disponuje a dokládá údajnou korupci, je zfalšovaná. Včetně mediálně otloukaného výroku manažerky Snopkové-Haberové, že „pro to udělá maximum“. Stejně zfalšované jsou části mailů, které mají dokládat jeho pohledávky u České pošty. Tohle se však ztrácí v mediálním hluku.
V téhle době (polovina srpna 2015) vstupuje do hry Andrej Babiš svými poznámkami na adresu koaličního partnera. V závěsu za ním jeho média prezentují Čadka na prvních stránkách jako hrdinu jinak už povadlého boje proti korupci.
Vyvolává to otázku, s čím tahle vehemence souvisí. Zda s tvrzením Čadka, že mu Babišův poradce Adam nabízel mediální pomoc. Anebo víc se zájmem samotného Babiše, jenž souvisí s utlumením vrcholícího vyšetřování v kauze Agrotec. Tedy jedné z Babišových firem, která stojí před obžalobou z manipulace s výběrovým řízením právě u… České pošty.
Dodejme jen, že předsedou představenstva Agroteku v době spáchání údajného trestného činu byla Babišova pravá ruka, předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek. Mediální tlak skutečně způsobil, že na veřejnosti přestávalo platit, kdo je Čadek, Choc nebo Faltýnek. Všechno bylo rozžvaněno do neurčita, pošta jako pošta, úplatek jako úplatek.
Proti korupci
V této fázi aféry se Čadkova image značně proměňuje. Z bojovníka za své pohledávky u České pošty se mění v kritika korupce a nakonec se transformuje v žalobce práce ministerstva vnitra. Médiím vzrušeně vypráví, jak špatně funguje Správa služeb (příspěvková organizace vnitra; pozn. red.) nebo kdo pracuje a nepracuje pro Chovance. Tyhle směšné postoje člověka, jenž připravil mnoho lidí o milióny korun, a to minimálně špatným podnikatelským záměrem, jsou předmětem každodenní mediální heroizace.
Určitý zlom nastává minulý čtvrtek, kdy se schází Bezpečnostní rada státu (BRS), což zpočátku Andrej Babiš odmítl. Přesto byl po čtvrtečním jednání nucen obrátit. Jedním z vystupujících je současný šéf BIS, Jiří Lang, který údajně zdokumentoval všechny Čadkovy vazby a jeho odposlechy. Vyplývá z nich, že neúspěšný podnikatel se tlakem přes politiku a média pokusil udělat atentát na ministra vnitra, přičemž se zapletl do sítě zájmů a protislužeb, které mu přerostly přes hlavu.
V celé kauze je několik nezodpovězených míst. Za co před lety získal Čadek od policie a státních zástupců, kteří vyšetřovali jeho manipulace s půjčkami, generální pardon? Není „atentát“ na ministra Chovance tak trochu bojem českých speciálních služeb o bezpečnostní vliv na Českou poštu, jež má se svými 3,5 tisíce pobočkami po celé zemi strategický význam?
Pořád o tomtéž
To, že Českou republiku zasáhnou silná vedra, je méně pravděpodobné než to, že v létě nepropukne v médiích aféra s kořeny v bezpečnostních složkách. Je to každé léto stejné a pořád totéž. Parlamentní a vládní prázdniny v plném proudu, desítky nešťastných novinářů opisujících nudné zprávy „četky“ – a do toho informace o odhalené korupci.
První pseudoskandál tohoto druhu odstartoval v létě 1993 a vžilo se pro něj označení rumová aféra. Šílení dramaturgové České televize tehdy odvysílali svědectví člověka se zahalenou tváří, jenž tvrdil, že vedení ministerstva vnitra (Ruml, Fendrych) a policie (Novotný) krylo lihovou mafii. Model byl podobný: původně kriminální kauza (neodvádění daně z prodeje alkoholu v zahraničí) se prostřednictvím falešných svědků přesměrovala na nové lidi v čele ministerstva, kteří vadili určitým zájmům.
Také logika rozvíjení celé aféry byla stejná (falešné celní dokumenty, přetahování tajných služeb o svědky, teatrální rozšiřování a zužování obvinění, z něhož odpadly špičky vnitra, a mnohaletý soudní proces). Něco je přece jenom tentokrát jiné.
Tím je Andrej Babiš jako majitel vlivných médií, podnikatel a místopředseda vlády. Člověk, jenž je vně i uvnitř dění, hráč, rozhodčí a majitel klubu v jednom. Možná i proto některá česká média nebyla v celé hře jen její součástí, ale i aktivním hráčem. Psát o kauze Čadek a vyhýbat se roli médií znamená téměř lhát.
