Sýrie odhaluje nekonečnou Obamovu slabost a nadměrně zduřelé ego Putina
Ruský prezident si opět skvěle pohrál se Západem. Podobně jako minulý rok, když v podstatě bez jakýchkoli problémů okupoval Krym a připojil ho k matičce Rusi. Jeho armáda teď rozehrála velkou hru ve válce v Sýrii. Ukazuje to na dvě věci: Americký prezident Barack Obama je skutečně slabý a jeho evropští spojenci jakbysmet. A Rusko si může dělat, co chce a nikdo mu v tom není schopen zabránit. Obojí je pro Českou republiku nevýhodné a nebezpečné.
Spojené státy a Evropa přitom prohrály v Sýrii v posledních letech už několikrát. Obavy z opakování nedotažených a tím i nepovedených intervencí do Afghánistánu a Iráku i strach z možné drtivé kritiky veřejnosti, která by se pak projevila ve volbách, paralyzovaly Západ tak, že dodnes neví, koho vlastně v Sýrii podpořit. Země tak upadala do chaosu, rozvratu a naprosté anarchie. Dnes je rozkouskovaná na desítky různých oblastí, které ovládají vláda, povstalci islamističtí i neislamističtí, Kurdové, pofiderní Islámský stát, teroristé z Hizballáhu, atd. Výsledkem marasmu je i uprchlická vlna, která se valí na Evropu.
Již v roce 2013 uvažovala Amerika a NATO, že zaútočí na pozice syrské vlády vedené prezidentem Bašárem Asadem. Tehdy kvůli použití zakázaných chemických zbraní v Ghútě na předměstí metropole Damašku. Povstalci ohlásili 1729 mrtvých (i mnoho dětí), Lékaři bez hranic 355. Zatímco OSN jednala, jak situaci vyřešit (a jako většinou nic nevyřešila), tak spasitel se objevil v Kremlu. Nikdy se nedokázalo, která strana jedovatý sarin použila, ale prezident Putin přesto přesvědčil Asada, aby odevzdal chemické zbraně a ty byly na moři za mezinárodního dozoru zlikvidovány. Zda všechny, to nevíme. Útok Západu se ale nekonal, diktátor Asad přežil.
Od letošního jara se pak rozvířily v Evropě debaty, jak řešit imigrantskou tsunami. Jeden z názorů zní – musíme zasáhnout v místě konfliktu, odkud kolem čtvrtiny všech migrantů přichází. Tedy v Sýrii. Jenže zatímco demokraté diskutují, autoritářský Putin už v této zemi bombarduje. Ovšem ne Islámský stát, jak by jeden čekal, ale protivládní rebely. A ty cvičiya a vyzbrojovaly i USA a financují je Saúdská Arábie, Katar či Spojené arabské emiráty. Ruskému prezidentovi jde ale o to, udržet přítele Asada u moci, takže bude bombardovat všechny bez rozdílu.
Putin se prostě rozhodl, že všem ukáže, jak se to má dělat. Oznámil to v New Yorku Obamovi a bylo. V syrských přístavech Latákia a Tartús kotví ruské vojenské lodě, na několika místních letištích jsou ruské bombardéry a stíhačky, na dalších místech ruské protiletadlové baterie. Svět a Západ se opět tváří překvapeně, přestože Moskva svoji techniku stěhovala do Sýrie ve velkém už od začátku července.
To, co udělal Putin, ale mění situaci. Rusko je stálým členem Rady bezpečnosti OSN a bez něj nebude v Sýrii žádná akce zvenčí, dokud s tím nebude Moskva souhlasit. Pokud by si ale Obama nechtěl počínat jako partyzán. Což jistě neudělá.
Vzhledem k tomu, že Asad a jeho věrní patří k šiítské menšině, nelze vůbec předpokládat, že situace v Sýrii se do budoucnosti uklidní. Ani když budou poraženi radikálové z Islámského státu. Objeví se nové skupiny (na severu jsou navíc Kurdové toužící po samostatnosti) a s velkou pravděpodobností se zopakuje peklo Afghánistánu, kde se válčí desítky let.
Zcela zásadním problémem pro nás je, že z rozvráceného Blízkého východu mohou jít uprchlíci pouze do Turecka, Jordánska či Libanonu, nebo k nám, do Evropy. Sýrie je navíc daleko blíž než Afghánistán. A vzhledem k tomu, že tam bojují desítky tisíc islamistů ze zahraničí (mnoho z nich má pasy EU), máme zaděláno na možné teroristické útoky na starém kontinentu.
Putin totiž zřejmě udrží Asada u moci, což situaci ani nevyřeší, ani neuklidní.
Západ tak opět ostrouhal. Doufejme, že jen zatím. Jinak nám ani v naší ateistické zemi nezbývá, než se modlit k Bohu všemohoucímu, aby si nemohlo Rusko pořád dělat, co chce. Zažili jsme to na vlastní kůži, byly to doby mizerné a nikdy by se neměly opakovat.
