Debata o uprchlících v době Facebooku – nenávist, agrese a ultras jako vrchol
Tvrdé jádro fanoušků Sparty se rozhodlo „po dlouhé debatě“ bojkotovat zápas Evropské ligy na protest proti jednomu euru, jež plyne z každého prodaného lístku „na pomoc uprchlíkům, kteří momentálně zaplavují starý kontinent“. Tato tradičně humanisticky založená skupina občanů, co ještě před týdnem skandovala „Jude Slavie“, pak zakončila své prohlášení dojemným zvoláním: „Ztrátu tří bodů dokážeme skousnout, ztrátu Evropy nikoliv“. A člověka nutně napadá, kdyby tak všichni dokázali pro budoucnost Evropy obětovat tolik co oni!
Ale dost ironie. Do debaty o uprchlících, zdá se, definitivně vstoupila agrese, kterou fotbaloví ultras, zejména ti sparťanští, v neposlední řadě reprezentují. Není náhodou, že na nenávistné reakce v poslední době poukázali filosof Tomáš Halík (v sobotní příloze LN Orientace), profesor práva na univerzitě v Cardifu Jiří Přibáň (na svém facebooku) i fotograf Jan Šibík (na ihned.cz).
„Přeposílám… tato dnes tak potřebná slova těm, kteří mne v zuřivých dopisech (často s příznačnými gramatickými chybami) ´vylučují z národa´ za to, že s nimi nesdílím jejich hysterii a ustrašenost (chci-li se vyhnout přiléhavějšímu, ale neslušnému slovu) z „té sběře“, která nám údajně přichází zničit naší krásnou českou křesťanskou civilizaci“, píše Tomáš Halík.
„Je podivuhodné, kolik nenávistných reakcí člověku dnes přijde i na takový rozhovor“, reagoval Jiří Přibáň po svém (mimochodem naprosto věcném) televizním vystoupení, v němž mimo jiné prohlásil: „Nesmíme zapomenout, že uprchlíci jsou ti, kterým se podařilo uprchnout, kteří zaplatili peníze nebo jsou mladí a zdatní. Ale na Středním východě jsou miliony lidí, kterým se to nepodařilo. Jsou v pasti uprchlických táborů, ocitají se ve válečných konfliktech…“
Konečně Jan Šibík se dočkal překvapivě nenávistné reakce, když před časem zveřejnil prosté (nijak ideologicky nepodbarvené svědectví) o tom, jak se na maďarsko-srbské hranici plýtvá s vodou i potravinami, pálí se deky i stany.
Ano, společnost se polarizuje. Debata ztrácí věcný obsah: Jak distribuovat pomoc, aby byla efektivní a neplýtvalo se s ní? (Šibík). Jak by se měla Evropská unie chovat, aby odstraňovala příčiny migrační vlny na Středním východě a neřešila jen, po výtce tápavě, následky v Evropě? (Přibáň). Ne, o tom řeč není…
Otázka doby je naopak docela jednoduchá: Jsi pro uprchlíky nebo proti?! Sluníčkář nebo fašoun?! Jemnější a strukturovanější rozlišování se u nás už, zdá se, nepěstuje. A to vše v době, kdy společnost plošně disponuje takovými komunikačními prostředky, které umožňují dopravit nenávistný vzkaz v podstatě komukoli. Prostřednictvím facebooku, emailů a textových zpráv vyřizujeme nepříjemné věci, které ještě před dvaceti lety vyžadovaly osobní nasazení i jistou statečnost. Rozcházíme se, omlouváme z nechtěných oslav a schůzek, dáváme výpovědi a teď také nadáváme svým oponentům. A tato bezbolestnost pohybující se na hraně anonymity umožňuje řádně přitvrdit. To je znak doby i současné debaty o imigrantech.
