Mezi uprchlíky, sluníčkáři a fašouny
Tak co, už máte vybráno? Jste magor, co chce bydlet pod mostem a svůj byt uvolnit pro několik rodin imigrantů? Nebo magor, co chce zadrátovat hranice a skrze ně střílet na každého, kdo se k drátům přiblíží byť jen na kilometr?
Uprchlická krize má několik rovin. Politická elita Evropy i facebookoví sdíleči si neomylně vybrali ty nejokrajovější a teď vedou válku.
Nic nového
Jistě mají pravdu ti, kdo říkají, že otevření hranic uvnitř schengenského prostoru má své nezanedbatelné mouchy. Ale tyhle mouchy tady byly už dřív, teď se jen více projevují nejen ve světle uprchlické krize jako takové, ale i ve světle slovních výpadů ušlechtilých západních politiků vůči politikům východním, kteří chtějí hlídat hranice Schengenu přesně tak, jak jim to ukládají dohody, jež vymysleli právě ti západní politici.
A jistě mají pravdu i ti, kdo říkají, že v sobě máme temné sobecké pudy, které omezují naši ochotu pomáhat ostatním. Naposledy například Magda Vášáryová v České televizi, jež o Slovácích v podstatě řekla, že jsou křesťany jen na oko. Nechme teď stranou to, že kolektivně odsoudila lidi, o nichž neví nic a kteří dost možná už mockrát někomu pomohli. Každopádně sobectví v nás není nic nového.
Něco nového
Takže ano, pomáhejme postiženým, nebo po nich aspoň neplivejme, vůbec se celkově chovejme slušně a tak dále. Ať už jde o uprchlíky, nebo ne.
Ale teď jde ve skutečnosti o novou situaci, tedy novou aspoň v době moderní Evropy. Ne že by sem předtím nikdo neutíkal, ale ne v takovém množství a zároveň s tak odlišným kulturním zázemím.
Takže je třeba něco dělat, nějak to vyřešit. Logicky — nejprve si říct, jaký výsledek nechceme, kam až ve výsledku jsme ochotni zajít a v optimálním případě k čemu dospět. Zvážit varianty včetně extrémních.
Jsme ochotni akceptovat i krajní možnost, která se ovšem v dávných dobách stala mnohokrát, tedy nechat se jaksi „převrstvit“ jinou kulturou, jinými zvyky, jinými pravidly? ANO, NE
Nebo jsme ochotni akceptovat to, že na územích jednoho státu nebude dominantní jedna kultura, jeden právní řád atd. (a tou jednou kulturou rozhodně nemyslím to, že sousedi nebudou mít 24. prosince večer kapra)? ANO, NE.
Pokud tohle nechceme, pak jak tomu předejdeme? Zvládneme odpovídajícím způsobem začlenit statisíce uprchlíků každý měsíc? Zvládneme milióny uprchlíků? Zvládneme desítky miliónů? Je to reálné? ANO, NE.
Pokud ne (tak to totiž vypadá, protože Evropané neumějí začlenit ani řádově nižší množství cizokrajných skupin), tak co s tím?
Jsou tu asi tři základní možnosti a jejich kombinace. 1. Omezit propustnost hranic Schengenu (tak by to ostatně podle současných pravidel být mělo), 2. řešit problémy v zemích, odkud prchají, 3. „nerozesírat“ země, z nichž a přes které prchají.
Nepochopení
Anebo úplně jinak. Uvidíme, jak se to vyvine, a pak najdeme viníka. Možná to totiž je Franta z Horní Dolní, jenž byl na uprchlíky fakt hodně ošklivý.
Zatím se tedy uprchlíci přerozdělí (i když to už kdysi selhalo v případě uprchlíků na Maltě). Sice nikdo nechápe, jak to pomůže řešit základ problému, ale to je politickým elitám Evropy asi jedno. Nebo nechápou, že by „lid Evropy“ měl mít možnost pochopit podstatu řešení, aby tenhle lid nehledal řešení úplně jinde.
Možná si však jen politici myslí, že „lid Evropy“ by stejně komplexitu a sofistikovanost řešení nedokázal pochopit.
To je fér. Tihle politici zase nedokážou pochopit, proč Francouzi volí lepenovce, Maďaři orbánovce, Švédové Národní demokraty, Finové Pravé Finy, Rakušané Haiderovy pohrobky, Slováci Fica, Nizozemci Wilderse, Britové Farage, Italové Grilla, Řekové Zlatý úsvit, Španělé Podemos a tak dále.
To se budou divit, až v Německu do módy zase přijdou ulízané patice a hnusné úzké knírky.
A omlouvám se, že to tak zjednodušuji.
