Nesnášet islám: Jak poznáte, že jste extremista
Část veřejnosti volá po právním potrestání prezidenta republiky za šíření nenávisti k islámu. Jako přesvědčený stoupenec svobody slova nic takového nepodporuju. Kdyby bylo na mně, neposílal bych lidi do vězení ani za šíření rasové nenávisti, ani za popírání holocaustu. Podle mě by měl mít i ten nejhorší fašista právo svůj názor publikovat, pokud najde noviny, které jsou ochotné zveřejnit exkrement.
Náckové i komouši by neměli být v ilegalitě, mělo by na ně být dobře vidět. Na odporná antiliberální a nedemokratická vyjádření není odpovědí mříž, ale jiná vyjádření anebo i mlčení, to podle kontextu.
Nedivím se však přátelům, kteří chtějí Zemana nějak potrestat. Žádný prezident neudělal za posledních 26 let tolik pro legitimizaci rasismu, nenávisti a extremismu jako on. Kvůli tomu je extremismus na vzestupu. Extremisté se brání: nejsme extremisté, jsme jen proti islámu. Bráníme naši (bílou) kulturu a (drahou) vlast. Jak tedy poznat extremistu? Nebo lépe, jak poznáte, že jste extremista? Kdy vyjadřujete legitimní názor a kdy už do slušné společnosti nepatříte?
Představte si, že stojíte na Albertově, držíte transparent s přeškrtnutou mešitou a skandujete, že nechcete islám. Je odmítání islámu – nikoliv islamismu, ale islámu celého – něco automaticky zavrženíhodného? Samo o sobě ne. Je to stejně legitimní názor jako odmítání křesťanství a jiného náboženství.
Tvrdí kritici křesťanství/náboženství, jakými byl třeba brilantní Christopher Hitchens nebo méně brilantní Richard Dawkins, jistě do slušné společnosti patří. Nemít rád islám, kritizovat jej je legitimní názor a existuje pro něj mnoho dobrých důvodů: staví ženy do podřadné role, neumožňuje sekularizaci společnosti, na rozdíl od křesťanství nemá intimní vztah s lidskou svobodou a našly by se další.
K vysvětlení takového názoru však potřebujete vhodnou platformu a atmosféru otevřenosti: diskusní sál, televizní studio, univerzitní katedru. Vstoupí-li takto jednoduše vyřčený názor na politickou půdu, vstupuje na tenký led. Politická debata se odehrává ve zkratkách a symbolech. Znamená transparent s přeškrtnutou mešitou na Albertově hitchensovské odmítnutí náboženství, nebo konvičkovské přesvědčení, že islám je zlo, podepřené jeho výrokem na sociální síti o namletí muslimů do masokostní moučky, jejich nahnání do koncentráků a zplynování?
Do hlavy a srdce držitele transparentu nevidíme. Na Albertově byli i takzvaní obyčejní lidé, kteří jako extremisté z filmů nevypadají. Jenže vzpomeňme, jak vypadal Adolf Eichmann, jeden z autorů nacistických vyhlazovacích táborů. Vypadal docela obyčejně, což také přimělo Hannah Arendtovou ke zformulování teze o banalitě zla: nemusí mít krví podlité oči a pěnu u úst, může klidně vypadat jako vy a já.
Je víc než pravděpodobné, že většina lidí na Albertově buď s Konvičkovým výrokem o plynových komorách souhlasí, nebo jim nepřekáží, nijak jim nevadí. Prostě tady nechtějí muslimy a je jim jedno, jakých výroků se lídr dopustil. Takoví lidé jsou morálně hluší a otupělí. Jsou potenciálně nebezpeční tím, že extremistům jako Konvička umetou cestičku.
Proto je už samotný transparent s přeškrtnutou mešitou v politické aréně varovným znamením: buď jste sám extremista, nebo jejich dav zcela jistě přitáhnete k sobě, povzbudíte a zmobilizujete. Můžete pak donekonečna vysvětlovat svůj politicko-filozofický odpor k islámu, ale nejste už na univerzitě či v klidné televizní diskusi. Jste na ulici čili v politice. Máte velkou odpovědnost za zhrubnutí politické diskuse, následkem čehož se bude dařit nebezpečným lidem na úkor liberálů a demokratů.
Proto demokratičtí politikové tak úzkostlivě vysvětlují, že nejsme ve válce s islámem, ale islamistickým fanatismem, byť se jim třeba samotný islám nemusí líbit. Jednak je to pravda: islám jako takový proti nám žádnou válku nevede. A pak – paušální odmítání islámu mobilizuje extremisty, pomáhá jim k vlivu a to je zcela jednoznačně špatná zpráva pro všechny, kterým záleží na liberální a tolerantní společnosti.
