Kuřáci, jděte se vycpat aneb „Pokud se Vám nelíbí nekuřácká hospoda, nechoďte do ní“
Dovoluji si zahájit parodií arogantní věty zastánců kouření, kteří se rádi staví do role zastánců svobody. Svobody umřít na pasivní kouření?
Český evergreen - dolní komora opět projednává protikuřácký zákon.
Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček ujišťuje, že po letech slibů a bezúspěšných pokusů už tentokrát kuřáky a kuřačky z hospod, kaváren a barů opravdu vyžene.
Jako právník vím, že příprava zákonů není nijak levná záležitost. Projednávání protikuřáckých zákonů nás stálo víc než léčení obětí pasivního kouření.
Nový zákon chce zakázat kouření ve všech restauracích, kavárnách a hospodách, což mnozí kritizují a mluví o omezení svobody podnikání.
Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Toto proslulé motto dnes znají snad i středoškoláci, ale našim kuřákům, praktikujícím svůj zlozvyk na veřejnosti, stále nic neříká.
Kuřáci! To je takový problém nalepit si před odchodem do restaurace na sebe dostatečný počet nikotinových náplastí, abyste pak většinu neobtěžovali dýmem?
Pokud se někdo snaží navrhnout omezení kouření na veřejnosti, hned je označen za nepřítele svobody (nebo dokonce za komunistu). Kde je však svoboda nekuřáků?
Podle údajů České koalice proti tabáku (ČKPT) nemoci způsobené kouřením tabákových produktů každý rok zapříčiní jen v Česku více než 18 000 úmrtí.
Avšak nemusíte být přímo kuřákem, i tak se vám cigarety, respektive jejich kouř, mohou stát osudnými.
V ČR každoročně zmaří pasivní kouření více než patnáct set lidských životů! Tedy kvůli nešvaru jiných definitivně ukončí svou životní pouť na 1500 nevinných nekuřáků. Pozor, v důsledku pasivního kouření zemře téměř dvojnásobný počet lidí, než kolik jich je obětí automobilových nehod na silnicích. Pasivní kouření, nejen dle lékařů z ČKPT, způsobuje stejné nemoci jako kouření aktivní, tedy především kardiovaskulární, nádorová a chronická plicní onemocnění.
Jeden krátký pracovně-právní šleh: Divím se pracovníkům v pohostinství (resp. jejich odborovým organizacím), že se rázněji doposud neozvali proti krajně nezdravému pracovnímu prostředí, jemuž jsou denně vystaveni.
Za rozumné pokládám, že kuřáci a kuřačky nebudou muset zmizet z restauračních zahrádek, které ministerstvo zdravotnictví dříve plánovalo. Zde riziko pasivního kouření dle mého soudu vážněji nehrozí, takže to by šlo skutečně o nadbytečné omezování svobody podnikání.
Pobavilo mě, že se v české sněmovně například debatuje o tom, že by malé obce do 500 obyvatel mohly dostat výjimku. Tedy , že tam by se v hospodách kouřit mohlo. Také by se v těchto menších obcích mohli přestat trestat menší krádeže a auta by po vesničkách mohla jezdit rychleji. V obcích nad 500 obyvatel by se mohla naopak snížit výše zdravotního pojištění a lidem by tam mohli odcházet dříve do důchodu.
V Evropě je již v platnosti naprostý zákaz kouření v restauracích ve většině států - např. v Irsku, Itálii, Maltě, Litvě, Švédsku, Norsku, Francii. Myslím, že ČR by se měla co nejdříve do této zdravější rodiny také přidat!
Tématem protikuřáckého zákona ale není jen kouření.
Restaurace by ze zákona musely například nabízet alespoň jeden nealkoholický nápoj levnější, než je pivo. To je zbytečné sociální inženýrství. Je vůbec sladká cola zdravější než pivo? Neprosazuje to lobby dentistů? Myslím, že by stačilo, kdyby se důsledněji dodržoval již dávno platný paragraf o zákazu nalévaní podnapilým osobám.
Autor je vysokoškolský pedagog a právník
