Andrej 2015. Netrpělivě čekáme na větu: Už mě neBabiš
Je normální, že mezi lidem vládne spokojenost s ministrem financí rychle rostoucí ekonomiky, a že v takové situaci si jeho strana vede dobře. Je sice jasné, že jedinou zásluhou Andreje Babiše a jeho týmu o současný růst HDP je, že zatím neudělal žádnou hloupost, kterou by se mu ekonomika pomstila, avšak ani to není v politice nic neobvyklého.
Slovenský list Denník N si nedávno všiml, že Češi se na realitu moc neohlížejí, když Babiše baští. Zatím přece nic nedokázal, všechno je jen pečlivě vyfouknutá marketingová bublina s čokoládovou polevou. Čechům zjevně nevadí jeho matka všech konfliktů zájmů – ekonomicko-politicko-mediálních –, která má na naši politickou kulturu stejně zhoubný vliv jako korupčně-klientelistická síť předchozí politické garnitury.
Lid v je tomto ohledu stejný, jako onen příslovečný generál, připravující se na boj podle minulé války. Líbí se mu Babišovy protikorupční řeči a vůbec mu nedochází, že konflikt zájmů machra z Mafry křiví páteř systému jinak, důkladněji a nebezpečněji než jakýkoliv kožený klaus, či kolibří rittig. Lidu nevadí ani návrat na výsluní estébácko-normalizační kliky, již vicepremiér fakticky rehabilitoval.
Babiš sice není myslitel, instinkty pouličního politického rváče má však dobré. Cítí, že se blíží doba, kdy bude muset poukázat na něco konkrétního, co bude možné věrohodně označit za politický úspěch. Zatím nedokázal vůbec nic. Hospodaří s upatlaným schodkem a sám přiznal, že jeho řeči o „miliardových úsporách“, které jako manažer manažerů zvládne, byly jen plácáním. Proto se tak úporně drží nápadu s prosazením elektronické evidence tržeb.
„Působí to dojmem, že Andrej Babiš zoufale hledá nějaké konkrétní téma, které by se mu podařilo prosadit,“ říká bývalý ministr financí Ivan Pilip.
„Návrh povede ke značnému nárůstu byrokracie a jeho fiskální přínos bude – dokonce podle odhadů samotného ministra – nevýznamný. Navíc inspirace Chorvatskem působí zvláštně . Německo nebo Švédsko, jistě, ale balkánská země jako vzor pro finanční správu?“
Pilip si zároveň myslí, že odpor ODS a TOP09 je přehnaný, neboť mnoho lidí Babišovi stále sedí na lepu a vidí v EET nástroj proti daňovým únikům. A v tom se zrcadlí veškerá Babišova dovednost. Za roh sice nevidí, ale má solidní nos a cítí, co by tam asi tak mohlo čekat.
Je zcela jisté, že je jen otázkou času, kdy zamilovanost Čechů do žvanivého vicepremiéra vyprchá. Jeho strana je projektem jednoho muže a bude se poroučet ze scény s ním.
Babiš by se naopak rád stal novým, dlouhodobým hybatelem politické scény po vzoru Klause a Zemana. Jeho názorová neukotvenost je v kombinaci s touto ambicí dalším nebezpečím. V době sporů o ruskou agresi na Ukrajině Babiš dlouho mlčel, respektive seděl na názorovém plotu a neslezl ani na prozápadní, ani na putinofilní stranu. Teprve poté, co se Českem převalila Dragounská jízda amerického konvoje za nadšeného jásotu desetitisíců prozápadních občanů, vyloudil Babiš několik prozápadních zvuků. Měl ostatně před cestou do USA, tak se to hodilo.
Dnes se po boku prezidenta zcela bezostyšně snaží svézt na protiuprchlické a protiislámské hysterii, která ovládla duši značné části národa. V souladu se svou minulostí bolševického kariéristy prostě Babiš není schopen překročit vlastní stín, být odvážný, být lídrem.
Také proto netrpělivě čekáme, až přijde ona hodina, kdy skrz něj Češi uvidí jako skrz uzeninu nevalné úrovně a řeknou mu: Už mě neBabiš.
