Lze čelit manipulátorům?
Jak lze obecně čelit manipulátorům? Mám tchyni, která žije se svým druhým manželem. Z prvního manželství má dvě děti a její dcera – moje manželka – kdysi kvůli svému nevlastnímu otci odešla z domova. On není násilník a tchyni fyzicky neohrožuje. Jen musí být stále po jeho a svou manželku velmi omezuje. Vadilo mu například, že k nám chodí jednou za dva víkendy na návštěvu, aby viděla vnučku. Nedávno ji při hádce vyhodil z domu, ale ona se nepochopitelně vrátila. Krátce poté k nám opět měla přijít, ovšem nepřišla. Manžel jí vyhrožoval, že když k nám půjde, rozvede se s ní. Jako by ztratila soudnost a žije v jakémsi paralelním světě. Já, manželka i švagr jsme jí radili, aby se s ním rozvedla. Bohužel naše slova nepadla na úrodnou půdu. Je vůbec možné přesvědčit oběť manipulace, aby učinila správné rozhodnutí a od svého „poručníka“ se odstřihla?
Někteří jedinci mají nadprůměrnou schopnost manipulovat s okolím a jiní zase mají obzvláštní sklon takové manipulaci podlehnout. Jestliže se tyto typy setkají, je prakticky nemožné, aby na straně manipulovaného spontánně nastoupil zdravý rozum a vztah se prostě přerušil. Máme v sobě cosi hluboko fylogeneticky zakořeněného, co je silnější než pouhý úsudek.
Konrad Lorenz popisuje, jak po ustáleném rituálu, kdy na sebe jeho a sousedův pes každé ráno při venčení zuřivě štěkali přes plot, jednoho dne soused plot vyměňoval. Půlka ho najednou chyběla. Psi nastoupili jako obvykle a podél plotu na sebe doráželi až do místa, kde končil. Najednou stanuli přímo proti sobě, nic mezi nimi. To je zarazilo, zmlkli a po chvíli se vrátili na místo, kde byl plot. Tam na sebe opět spustili bandurskou.
Z psychiatrické a psychologické praxe víme, že trpící manželky si často po rozvodu opět vezmou někoho, vedle koho mohou dál trpět. Místo alkoholika zase alkoholika, místo grobiána opět hrubce. Jako by na to měly nějaké receptory, jež potřebují být obsazeny, jinak spustí „apetenční chování“, tedy vyhledávání podnětu, jenž by je stimuloval. Jedním z povahových rysů ovládaných je potřeba závislosti na někom. To paradoxně souvisí s potřebou „bezpečí“, kterou manipulátor u oběti svým způsobem uspokojí, ale za cenu ztráty její osobní svobody a nakonec i toho bezpečí.
Podle podobných mechanismů fungují sekty. Je velice poučné naslouchat těm, jimž se z jejich vlivu podařilo vymanit. Je až neuvěřitelné, jakým pohádkám jsou dospělí lidé ochotni uvěřit, na jaké bláboly skočí a jak bezhlavě se své identity ve prospěch uzurpátora zbavují. Původně docela rozumné ženy se dávají ochotně sexuálně zneužívat a různě týrat výměnou za báchorky o spiritualitě a povznesení.
Základním pravidlem manipulátorů je odstřihnout oběť od jejího okolí (rodiny), protože blízké osoby mimo vztah (sektu) manipulaci ztěžují. Proto nejdůležitějším protiopatřením je opačný proces: úplné oddělení od manipulátora a opětné navázání vztahu s rodinou a přáteli, případně vztahu jiného. Nezapomeňte však, že příbuzní mají většinou velmi zkreslené představy o tom, co je pro dotyčného/dotyčnou prospěšné, a často se na tom s „obětí“ neshodnou. Páchat dobro násilím je nepřípustné a nemůže si to dnes dovolit ani oficiální medicína.
