I vyvrhel jako Kramný má právo na spravedlivý proces
Petr Kramný byl podle očekávání odsouzen za vraždu manželky a dcery na 28 let. Co se ale v Egyptě skutečně stalo, stále nevíme. Během hlavního líčení se neobjevil jediný přímý důkaz a i nepřímé důkazy jsou pouze v rovině možného.
Od prvního dne procesu bylo jasné, že soudkyně Renáta Gilová Kramného nesnáší a o jeho vině nepochybuje. Dnešní rozsudek tedy nebyl překvapením. Případ Kramného není zdaleka prvním, kde soud nehledal spravedlnost a ignoroval důkazní nouzi (viz kauzy Lukáše Nečesaného nebo Aleše Provazníka, o nichž jsme v Reflexu psali).
Petr Kramný je dost možná dvojnásobný vrah. Ale také jím být nemusí. Během víc než půl roku se táhnoucího hlavního líčení byla jako motiv vraždy uváděna jeho nepříjemná povaha a hlavním důkazem se staly znalecké posudky, jež měly určit, proč a jak Monika a Klára Kramné v červenci 2013 v hotelu Titanic Palace v Hurghadě zemřely. I revizní znalecký posudek však konstatoval pouhou pravděpodobnou příčinu smrti (zásah elektrickým proudem) s tím, že vzhledem k malému množství podkladů a biologických vzorků se tahle jeví jako nejlogičtější.
Petr Kramný pak sám strčil hlavu do oprátky, když kromě toho, že se nechoval, jak se od zlomeného otce a vdovce očekává, trval na tom, že se něčím otrávili (i jemu mělo být špatně) a že se z pokoje od obou žen vzdaloval jen minimálně. To, že ho z Egypta pustili a jasnou příčinu smrti obou žen tamní vyšetřovatelé nedokázali stanovit, a proto ani kohokoliv obžalovat, bylo u ostravského soudu smetenou se stolu s tím, že Egypťané všechno zpackali a vůbec jsou neschopní.
Osobní přítomnost u hlavního líčení pro mě byla depresívní zkušeností. Člověk si uvědomil, že pokud se před takovým soudem v pozici obviněného ocitne, je jedno, zda něco skutečně spáchal, či nikoliv; na důkazech a jejich zjišťování nezáleží, jde o to, jak jste (ne)sympatičtí soudci. Kolegové Renáty Gilové, kteří se přišli na výkon předsedkyně senátu podívat, sice na chodbách říkali, že taková zaujatost soudkyně je neslýchaná a že se to naštěstí neděje často, ale to je slabá náplast.
Petr Kramný byl odsouzen hlavně proto, že je většině národa nesympatický.
Upřímně – mně osobně také. Nefandím mu, jak mi mnozí čtenáři rozezleně píšou, netvrdím, že je nevinný, jak mi podsouvají jiní. Naopak: byla bych moc ráda, kdyby byl odsouzen, jestli svou ženu a dceru zabil a pokud pro to bude alespoň jediný důkaz. Když však vyšetřovatelé žádné jednoznačné a nezpochybnitelné důkazy nedodají, má být pochybnost vždy ve prospěch obviněného – jak říká zákon (i když soudkyně vlastně o Kramného hnusné povaze, jež zjevně v jejím světě znamená, že je vrah, nepochybovala ani vteřinu, takže z jejího úhlu pohledu žádné pochybnosti neexistují). Je pak možné, že bude po svobodě chodit vrah, protože měl štěstí a jeho čin se mu nepodařilo prokázat. Ale je to (i dle našich zákonů) menší zlo než odsoudit nevinného.
Petr Kramný má přes všechny své nemalé osobnostní a lidské nedostatky právo na spravedlivý proces. Pokud na to jako společnost rezignujeme, jsou soudy zbytečnou a předraženou fraškou.
