Nechme Grosse spát!
V mediích se šíří spekulace o tom, že zesnulý premiér Stanislav Gross mohl být otráven. Důvodem nejsou nějaké nové informace o jehom úmrtí, ale jen neochota přijmout, že někdo může jen tak, mladý, z ničeho nic zemřít na zákeřnou chorobu.
Blesk a Parlamentní listy rozvířily spekulace o tom, že expremiér Stanislav Gross nezemřel přirozenou smrtí, ale mohl být otráven. Blesk cituje zdroj z Grossova okolí, který svou výpovědí teorii nepřirozené smrti podporuje: „Nejvíc nás zaskočila informace o jeho smrti. Byl totiž nadopovaný vitaminy a preparáty, aby nic nechytil. Své naděje upínal ke kmenovým buňkám… To je důvod, proč lze jen těžko věřit přirozené smrti.“ Celá causa se tedy evidentně dostává do fáze, kdy větší váhu než fakta mají domněnky a pocity - tedy do fáze, kdy k ní má co říct psycholog.
Především - nevyšly najevo žádné okolnosti, které by ukazovaly, že Stanislav Gross nezemřel přirozenou smrtí. Jenom jeho okolí se nezdá, že by tak mladý, tak zdravý a čilý člověk mohl tak rychle a naprosto nečekaně zemřít. Mně se to samozřejmě nezdá taky, přijde mi to (bez ohledu na mé osobní sympatie k expremiérovi) nefér, nespravedlivé a špatné. Ale takový už život je - někdy mladý člověk onemocní a zemře tak rychle, že rozum prostě zůstává stát.
Amyotrofická laterální skleróza, na kterou Gross zemřel, je děsivá - tak děsivá, že ji není potřeba dokreslovat nějakými temnými podezřeními na otravu. Před několika lety na ni stejně rychle a nečekaně jako Gross zemřel můj kamarád. Také nebyl starý na smrt, bylo mu padesát. Podezření o Grossovwě otravě jsou jen obranou před skutečností, že příroda - život - dokáže někdy být zcela nekompromisně a nemilosrdně nespravedlivá. Nechte Grosse spát - jeho smrt byla sice nesmyslná, ale tak to prostě občas bývá. Hledat skrytého traviče nemá smysl - tím travičem byla ve své krutosti sama příroda.
