Po Stalinovi Krnáčová navrhuje galerii. Letná přitahuje šílenství
Před lety jsem napsal do Reflexu článek s titulkem LETNÁ PROBOUZÍ ŠÍLENSTVÍ. Platí to stále. Jen tentokrát bych volil slovo PŘITAHUJE. Důkazem je záměr (zřejmě již šílené) primátorky Krnáčové postavit na místě Stalinova pomníku budovu muzea moderního umění.
Pražská Letná, respektive její horizont v ose Pařížské třídy, odjakživa lákala k zástavbě. To místo jako by si přímo říkalo o emotivní, demonstrativní (a propagandistické) gesto. A tak se už v roce 1912 objevuje projekt monumentálního pomníku zakladatelů Sokola – Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera –, jenž si svou velikostí i brutální úpravou letenské stráně nezadá s pozdějším Stalinem. Nejde o projev neumětelů, kteří svým ideologickým velikášstvím maskují nedostatek talentu. Stojí za ním jména víc než vážená – sochař Bohumil Kafka a architekt Pavel Janák.
Ve dvacátých letech dvacátého století byly vypsány hned dvě soutěže, na jejichž konci měl letenský park a přilehlou pláň přikrýt rozlehlý areál československého parlamentu. V roce 1937 umístili manželé Štursovi na Letnou svůj návrh obřího pomníku T. G. Masaryka.
Nevkus a okázalost, s jakými komunisté vstoupili do městské krajiny, nebyl tedy jejich objevem či výmyslem. Jakkoli je samozřejmě rozdíl, tyčí-li se nad Prahou masový vrah, nebo zakladatelé Sokola.
Letná po desetiletí vzdoruje těmto bláznivým plánům. Koneckonců i Stalin zde vydržel pouhých sedm let. Jak píše Otakar Nový v knize Česká architektonická avantgarda, Letenská pláň se nakonec stala „urbanistickým tabu Prahy“, což koneckonců doložil i nerealizovaný projekt Kaplického knihovny.
Přesto pokračují pokusy ono lákavé místo opanovat a využít pro svůj propagandistický (ideologický) záměr či alespoň pomník sebe sama a své osvícenosti. Ano, kde jinde se zapsat do dějin, než právě tady? Klausův volební billboard v roce 1999 byl v tomto směru jen trapným gestem. A o rok starší záměr vybudovat na místě někdejšího Stalinova pomníku, respektive pod ním, oceanárium už jen projevem čirého zoufalství.
Nyní přichází pražská primátorka s plánem postavit na Letné galerii moderního umění. Mluví o stavbě za miliardu korun, která by se stala „novou pražskou dominantou“ (tedy o budově architektonicky výrazné), bez toho, že by „narušovala výškový profil“ okolí. Již v tom se skrývá zjevný protimluv.
Jenže proč právě tady? Tato otázka byla zodpovězena v předchozích odstavcích. Tedy právě proto, že není v Praze okázalejšího místa.
Praha nepochybně trpí fatálním nedostatkem originální moderní architektury, která není bez výjimky diktovaná efektivním využitím kancelářské a prodejní plochy. Architektury, která by se za desítky let stala vyhledávaným cílem zvídavých návštěvníků, jako některé pražské modernistické paláce z druhé a třetí dekády minulého století. Avšak řešení, které navrhuje primátorka Adriana Krnáčová, připomíná ze všeho nejvíc léčbu mindráku – jediným demonstrativním gestem, jež bude všem od rána do večera na očích, má být vyléčen letitý neduh.
Po pravdě řečeno, stále znovu se ukazuje, jak je kyvadlo Vratislava Nováka, které na podstavci Stalinova pomníku od roku 1991 odpočítává čas všem sociálním i konstrukčním inženýrům, respektive jejich ambici změnit od základu svět (či alespoň město, v němž žijí), výmluvné a geniální.
