České zdravotnictví funguje, lidi nadávají zbytečně
Jak čtenáři jistě pochopili z toho, že jsem zveřejnil snímky svých kostí, běhám po doktorech. Už asi třetí týden, a tak na vlastní kůži mohu pochválit dnešní pražské zdravotnictví, i když je spíš móda se do českého zdravotnictví strefovat.
Léta jsem si myslel, že mám artrózu v koleni a v kyčli — po zranění z puberty. A léta mne hlavně to koleno bolí, artrotická bolest, od níž dobře pomáhá konopí. Na podzim se přidal i kyčel, na který ovšem konopí nezabíralo, a pomalu začal solidárně bolet i druhý kyčel.
Mentálně jsem se smířil s endoprotézou kyčle a odebral se k paní doktorce — mé praktické lékařce. Čekal jsem ani ne půl hodiny. Podrobně mě vyšetřila, potvrdila, že mám silné bolesti pohybového aparátu, a na můj návrh mne odeslala na ortopedii. Vždyť právě tam jsem se léčil po úraze.
Objednat se v malé ortopedické ordinaci kousek odtud, co bydlím, stálo jeden telefon, první volný termín měli za pět dní, čekal jsem asi deset minut, všichni na mě byli milí, profesionální a pan doktor mne vyšetřil. Bez rentgenu mi sdělil, že mám kyčle v pořádku a že je to jiný konkrétní problém — s páteří. A poslal mne na rentgen. A dal mi obstřik. A že se mám objednat do centra pro tišení bolesti, pokud mě to tak moc bolí. Že mi tam něco napíšou. To jsem zatím nestihl. A objednal mě, kdy mám přinést rentgeny.
Rentgen jsem stihl ještě ten den — sestřička mi tam od pohledu na snímky řekla, že mám kyčel v pořádku, ale zato artrotické změny na páteři. Přesně to, co říkal mladý ortoped v ordinaci. Varoval mne i před možnými bolestmi po obstřiku. Ty se skutečně dostavily, tak silné, že jsem v neděli odjuchal do vojenské nemocnice. Čekal jsem asi čtyřicet minut, pak mě paní doktorka vyšetřila (bez rentgenu), plně potvrdila diagnózu ortopeda, dala mi infúzi, po níž bolesti ustaly, předepsala mi léky, které už zaberou i na silnou bolest, a doporučila mně vyhledat ne ortopeda, ale neurologa. A vedle tlumení bolesti v rámci možností daných artrózou v koleni rehabilitovat. Prášky jsem si — i když byla neděle večer — vyzvedl v otevřené lékárně v nemocnici. Kdyby byla náhodou zavřená, měl jsem v úmyslu stavit se v nonstop lékárně na kulaťáku.
Prostě — přes mé mylné přesvědčení o artróze v kyčelním kloubu jsem byl během čtrnácti dnů správně zdiagnostikován, zaléčen a zbaven opravdu velké bolesti, aniž bych komukoliv kdekoliv dal jakýkoliv úplatek nebo vykřikoval, že o nich napíšu článek. České zdravotnictví mne prostě standardně odbavilo — a to na úrovni, která se dá bez uzardění nazvat západoevropská. Mám obrovskou radost, že můžu o něčem napsat, že to FUNGUJE!
