Motivace uprchlíků? Ze Sýrie prchají před Asadem, dál do Evropy pokračují za příležitostmi
Přístup Evropy k uprchlické krizi vnímali v roce 2015 Syřané jako časově omezenou příležitost k lepšímu životu, než jaký by je čekal v prvních bezpečných zemích v sousedství Sýrie, zejména v Turecku. První dotazníková šetření, jež zmapoval think-tank Evropské hodnoty, rozlišila motivaci k odchodu ze Sýrie a důvody uprchlíků pro cestu dále přes Turecko a Řecko až do Německa nebo Švédska. Evropská politika stojí nyní před zásadním rozhodnutím, kolik příležitostí můžeme a chceme lidem z Blízkého východu a Afriky poskytnout.
Ohrožení vlastního života nebo života rodiny uvedlo 69 % Syřanů, kteří aktuálně usilují o mezinárodní ochranu v Evropě, jako hlavní důvod pro odchod ze země původu. Obávali se zejména ozbrojeného konfliktu, únosu nebo obléhání a hladomoru. Čtyřiasedmdesát procent ohrožených Syřanů uteklo před bombardováním, jež vedla přímo syrská armáda, tedy před režimem Bašára al-Asada, 33 % uteklo před útoky ze strany Islámského státu. Osm procent Syřanů uvedlo, že se chtěli vyhnout odvodu do armády.
Ekonomické důvody sehrály hlavní roli při odchodu ze Sýrie jen u 13 % migrantů, avšak pro většinu se staly rozhodujícími záhy poté, co odešli, tedy při rozhodování o tom, která země se stane tou cílovou, kde požádají o azyl. Turecko, ale také Řecko se staly pro migranty, kteří dorazili loni do Evropy, jen přechodnou zastávkou. Pětašedesát procent příchozích nestrávilo v Turecku déle než půl roku, jen tři procenta pobývala v tamních uprchlických táborech. K hlavním důvodům masového příchodu uprchlíků do Evropy tedy nepatří únava z dlouhého pobytu v táborech, jak se dříve spekulovalo.
Cestu do Evropy vnímali Syřané jako časově omezenou příležitost, již je třeba rychle využít. Zapůsobil na ně přístup „otevřené náruče“ ze strany německé kancléřky Merkelové, byli si vědomi rozvolnění dublinského systému, které jim umožnilo dostat se až do Německa a Švédska, aniž by byli vráceni do vstupní země EU nebo zadrženi. Svou roli sehrál také rozvinutý marketing pašeráků a snížení cen za nelegální převoz do Evropy až o polovinu. Za cestu migranti zaplatili průměrně dva až čtyři tisíce eur.
Při výběru konkrétní cílové země v Evropě se už příchozí řídili čistě ekonomickými důvody: 57 % zohledňovalo pracovní příležitosti a 53 % míru poskytované pomoci a práv pro uprchlíky. Z obou důvodů nechtěli zůstat nejen v Turecku, ale ani v Řecku, kde je vysoká nezaměstnanost a málo kapacit pro uprchlíky. Velmi důležitým hlediskem byla pro Syřany také rodina nebo širší komunita, na niž se 34 % dotázaných chtělo spolehnout při příchodu do cílové země.
Z výsledků dotazníkových šetření je zřejmé, že budoucí migrační toky v tomto případě záleží především na politických rozhodnutích. Obrovskou roli hraje samozřejmě vývoj konfliktů v zemi původu, kde například podpora Vladimira Putina pro režim Bašára al-Asada, před nímž většina uprchlíků utíká, nepochybně aktuálně stojí za rostoucími počty běženců. Zároveň 52 % Syřanů v Evropě podmiňuje svůj případný návrat pádem prezidenta Asada.
Ale migrační toky podstatně ovlivňuje i politika v tranzitních a cílových zemích. Je velmi lidské a logické, pokud uprchlíci — jakmile se dostanou do bezpečí — začínají uvažovat o tom, kam by dále migrovali a kde by jim bylo socioekonomicky nejlépe.
Ale je na Evropanech, aby se rozhodli, kolik takových příležitostí mohou a jsou ochotni lidem z Blízkého východu a Afriky poskytnout. Za posledních pět let se jen počet vnitřně vysídlených osob zvýšil celosvětově 2,5krát na celkem 38,2 miliónu a nejvíce jich přibylo právě v sousedství Evropy. Migrační potenciál, tedy počet lidí, kteří se mohou vydat na cestu za lepším životem a jistotou, je obrovský.
Bude-li chtít Evropská unie udržet v letošním roce počet příchozích pod hranicí jednoho miliónu, jež byla už loni překonána (přes Středozemní moře přišlo celkem 1 015 000 lidí), bude nezbytné vrátit azylu jeho původní smysl, tedy zajištění bezpečí. To znamená za prvé uplatňování principu první bezpečné země. Právě ta se má stát podle mezinárodních konvencí přirozeným útočištěm pro uprchlíky, kteří přicházejí rovnou z válkou postižených oblastí nebo utíkají z různých důvodů před pronásledováním.
Za druhé, pro snížení počtu příchozích bude nutné vybudovat, a zejména ze strany EU financovat nové kapacity pro migranty a uprchlíky v regionech původu, ideálně v Turecku a dalších tranzitních zemích. Úspěšné bylo v minulosti například jednání Španělska s Marokemjež liberalizovalo svůj přístup a poskytlo více příležitostí migrantům, kteří přicházejí ze sousedních afrických zemí. Důsledkem bylo snížení počtu těch, kteří se vydali na nebezpečnou cestu přes moře do Španělska.
Přímo na území Evropy zároveň musí dojít ke třetímu kroku, což je striktní provádění nucených návratů všech, již dorazí neoprávněně. Jak je zřejmé z nízké úspěšnosti návratové politiky, která je nyní postavena na principu dobrovolnosti, a nekontrolovatelného pohybu migrantů po Evropě, neobejdeme se do budoucna bohužel ani bez čtvrtého opatření a to je omezování příchozích na svobodě až do vyřízení jejich azylových žádostí nebo vyhoštění.
Autor je výkonným ředitelem think-tanku Evropské hodnoty.
