Když řeknu, že "tě zabiju", a dám k tomu smajlíka, je to výhrůžka smrtí? ;)
Dvanáctiletá školačka z amerického Fairfaxu se dostala do potíží se zákonem, když na Instagram poustla emotikonové symboly pro bombu, nůž a pistoli a doprovodila to textem „nashle v úterý v knihovně“. Smajlíky, emotikony a textovky staví novou generaci do nebývalých dilemat.
Instagramová teroristka není jediná, kdo použil pár smajlíků a málem se dočkal toho, že mu vykopli okenní sklo v pokojíčku mariňáci zavěšení na lanech z vrtulníku Black Hawk. Soud v New Yorku se dříve zabýval incidentem, kdy mladík publikoval na Facebook běžně dostupný emotikon hlavy s policejní čapkou na hlavě a doprovodil ho stejně tak běžně dostupným emotikonem namířené pistole (ve třech kopiích). Mladík z toho vyvázl s vyčiněním, školačku verdikt ještě čeká.
Emotikony jsou nový jazyk. Což je oficiální: prestižní slovník Oxford Dictionary vyhlásil slovem roku 2015 takového toho rozchechtaného smajlíka se slzičkami v rozích zavřených očiček. Vážně. Oxfordský slovník. Slovo roku. Smajlíka.
Vítězství „tváře se slzami radosti“ doprovodil Oxford vysvětlením, v němž se zmiňoval o rapidním nárůstu používání emotikonů právě v roce 2015 (ksichtíky jsou na světě minimálně od osmdesátých let, ale až tenhle zlomový rok zaznamenal jejich proměnu v nějaký vyšší celek). Ksichtík se slzičkami byl v roce 2015 nejpoužívanějším emotikonem na světě a v kompetici o slovo roku porazil i takové šampiony jako „uprchlík“ a „lumbersexuál“.
Pokud jsou ale emotikony nový jazyk, pak se na jeho definitivní výkladový slovník ještě čeká. Ke schválení a vypuštění nového emotikonu do světa prostřednictvím klávesnicového updatu smartphonů vede poměrně dlouhá cesta – její součástí ale není podrobná interpretace toho, jak si jednotlivé smajlíky přeberou jurisdikce domovských zemí jejich uživatelů. Do tajů nového jazyka tak nyní z jedné strany proniká newyorské soudnictví a ze druhé třeba skupina vědců ze slovinského Mariboru, kteří vloni vypracovali pološílený graf emocionálního naladění více než 700 emotikonů.
Těžko říct, jestli se o jejich výplod opře nějaký budoucí Oxfordský slovník z emotikovštiny do britské angličtiny, ale určitě by to přišlo vhod michiganskému soudci, který musel před časem rozkrýt význam smajlíku s vyplazeným jazykem :P.
Lingvista Tyler Schnoebelen v článku pro Washington Post říká, že „skoro všechny tyto případy se objevily (teprve) v posledních pár letech; všechny vstupují na zcela novou legislativní půdu.“ Ustanovení emotikonů coby nového jazyka vydláždila cestu emotikonová klávesnice, kterou v roce 2011 představila na svých iPhonech firma Apple, a před pouhými pár dny ho definitivně podtrhl Facebook, když uvedl do chodu své nové hodnotící „reakce“ (k palci nahoru, který teď už používají evidentně jenom pětadvacetiletí důchodci, přibyly v reakční škále pod článkem ksichtíky pro „haha“, „to mě mrzí“, „to mě štve“ a další). Podle firmy Emogi používá dnes emotikony 92 procent k internetu připojené populace a na ksichtíkách přitom nešetří – denně jich pošleme na 6 miliard.
Výhrůžný aspekt emotikonů přitom není jediný, nad kterým si budou učené mozky lámat v následujících letech hlavy. Magazín Wired publikoval minulý týden zprávu s jednoznačným názvem „Lidé z reklamy nemají facebookové reakce rádi; oni je milují“. Ve všem tom lajkování kdejaké hovadiny na fíbíčku skoro naprosto zaniká skutečnost, že celá tahle revoluční změna není jen o tom, aby měl facebookový národ větší možnost vyjádření (když už na psaní staromódních slov nezbývá přes kanonádu kočičích gifů pražádný čas), ale také aby měl reklamní průmysl podrobnější škálu dat o preferencích svých facebookových klientů.
A stejné emotikony zase poslouží jako další materiál pro zákonné složky, když se něco semele – jde jen o to, jak dopadne probíhající diskuze o použití emotikonů jako důkazního materiálu.
Aktuální případ, kdy jedna dívka z Massachusetts posílala jednomu chlapci textovky ve smyslu „zabij se“ tak dlouho, až to chlapec udělal, je proti sílící vlně emotikonové legislativní odysey celkem jednoznačný. Je ale dost možné, že emotikonové soudnictví za nás nakonec převezmou odborníci na slovo více vzatí – totiž počítače. Výzkumná skupina Googlu, kterou vede futurista Ray Kurzweil, v současnosti učí nové softwarové systémy porozumět a interpretovat přirozenou lidskou řeč tak, že je ponouká k odhadování následujících vět v textech Williama Shakespeara.
Pokud byste snad pochybovali o tom, nakolik budou lidé za pár let blbější než stroje, užijte si následující reklamu na Happy Meal s virtuální realitou pro nejmenší, který teď pro své zákazníky připravil švédský McDonald.
