Zeman je trojským koněm, začal ohrožovat naši bezpečnost a prosperitu. Politici, vzbuďte se
Miloš Zeman je President-Osvoboditel. Až do začátku jeho hradního léna jsme jako Česká republika byli vazalem Evropské unie a Spojených států, ale teď už jsme zase suverénní stát. Jak prezident v čínské státní televizi zdůraznil, za všechno mohla minulá vláda, což je jeho zkratka pro všechny vlády minulé – kromě té jeho oposmluvní z přelomu milenia. A je to pravda. Hlavně Zemanův předchůdce Klaus lezením do zadku Evropské unii vynikal a Klausův elév Nečas zas proslul quislingovskou obhajobou dalajlamy a Pussy Riot.
Budiž řečeno jasně pro začátek: obchodovat s Čínskou lidovou republikou není žádná hanba. Může být zajímavým obchodním partnerem, což se však teprve ukáže, neboť teď je partnerem nevýznamným, respektive významným jen pro dvě česko-slovenské oligarchické skupiny. Budiž jim přáno. Pokud je intervence české vlády užitečná, děj se co děj. Je to riziko, čínská ekonomika je na cestě dolů a začíná narážet na možnosti politické svěrací kazajky, ale proč neriskovat, když jsou většinou v sázce peníze privátní.
Až donedávna byla na Zemanově čínské anabázi znepokojivá pouze otázka vkusu. Prezidentovo podlézání komunistům, jeho devótní tón v televizi CCTV (jezdíme se do Číny učit, jak vám všem zakroutit krk; pardon, to byl jiný zlovolný buran; jak stabilizovat společnost), kšeftování s naší zemí v duchu pouťové atrakce (krteček, nevkusná „česká“ estráda na čínském zábavním televizním kanálu), to všechno bylo upatlané.
Zemanská podlézavost je zbytečná. Ani tvrdí maoisté v pekingské hierarchii ji po nás nevyžadují. Naopak, vlezlá devótnost způsobí, že si nás hrdí Číňané nebudou vážit a nabudou dojem, že si s námi mohou dělat, co chtějí, jak činí v Africe. Nejsmutnější je rezignace Prahy na hájení lidských práv a občanských svobod, což byla součást naší zahraničně-politické strategie a státního étosu. Stát bez étosu není stát, jen jistou formou korporace.
Kdyby se Zeman, Zaorálek a Sobotka v jednání s Číňany ohradili proti porušování lidských práv a občanských svobod v Číně, nejenže by si tím zachovali tvář sami před sebou, ale je zcela jisté, že v dlouhodobé perspektivě i před samotnými čínskými komunisty. Jestli totiž tito pragmatičtí cynikové něco dobře umí, je to oddělit byznys od politiky. S Čínou obchoduje řada demokratických států a na kritiku porušování lidských práv ze strany KSČ přitom nerezignují.
Proč se Zeman chová tak uslintaně? Nesouhlasím s kolegou Jiřím X. Doležalem, že jde o jistou formu alkoholické demence, při níž si prezident dnes nepamatuje, co řekl včera.
1. Zásadním momentem je předpoklad, že prezident už nemá zásady a je schopen téměř všeho, jen aby se udržel u moci a byl zvolen znovu. K tomu potřebuje podporu oligarchických skupin. Cenu za pomoc v Číně si vybere v prezidentské kampani.
2. Ze strany západních spojenců se Zeman ocitl v izolaci. Podíváme-li se na seznam hlav států významných spojenců, s nimiž se sešel na státní nebo pracovní návštěvě, je neuvěřitelně krátký. Nepočítáme-li povinné vztahy se sousedy a různá multilaterální fóra, hned na začátku volebního období jednal s francouzským prezidentem. Pak už jen s izraelským a jihokorejskou prezidentkou. Jednou přednesl velmi zapomenutelný projev v Evropském parlamentu, jednou vedl naši delegaci do Walesu na summit NATO, kde udělal nezapomenutelnou ostudu. Papouškoval lži ruské propagandy o ruské intervenci na Ukrajině do tváří politiků, kteří byli detailně seznámeni s nesčetnými důkazy svědčícími o opaku. Západní státníci se Zemana straní. Podle dobře informovaných diplomatických zdrojů je jim v jeho přítomnosti trapně, za jeho zády si pak z něj dělají legraci.
3. Zeman to cítí. Proto na Západ zanevřel a obrátil se na Východ. A protože má o sobě vysoké mínění, stylizuje se do jakéhosi "Churchilla Střední Evropy" (na rozdíl od Hitlera taky chlastal), nestačí mu obyčejná „ekonomická“ diplomacie, o které navíc jako inteligentní a informovaný člověk musí vědět, že neznamená skoro nic v celkovém obrázku otevřené a na Západ orientované exportní české ekonomiky.
Jeho čínský gambit má za cíl postavit mu pomník, jímž by se mohl stát megalomanský průplav. Zároveň se jistě cítí trochu jako Kissinger a Nixon Evropské unie, který otevře Čínu pro Evropu. Proto všechny ty řeči o „strategickém partnerství“, které jsou ovšem jen přesně to: řeči.
4. Prezident úplně rezignoval na vzdělanou vrstvu národa a obrací se jen na své voličské jádro, které mu čínskou kartu asi baští. To jsou ti, kteří opravdu věří, že Zeman hájí české zájmy, že „naši republiku nedá“, a že NATO a EU jsou přinejmenším omezením národní suverenity, ne-li rovnou nepřátelské organizace.
5. Součástí Zemanovy taktiky je naopak vzdělanou vrstvu národa dráždit, jak se jen dá, říkat čím dál větší nehoráznosti a štvát tak proti sobě kritiku, neboť ta mu v očích jeho voličského jádra pomáhá. Zeman správně cítí, že jeho typický volič elitu nenávidí.
Jiří X. Doležal se mýlí, není to od Zeman dementní žvást, ale mefistofelský kalkul. Až do včerejška to bylo olezlé, nechutné, ba i nemorální (s ohledem na odkaz Václava Havla a lidských práv).
Prezidentův poslední výrok, že až dnes jsme suverénní, že se vymaňujeme z neblahého vlivu EU a USA, je však nejen nechutný, ale nebezpečný. Zeman už otevřeně jedná a koná proti českým národním zájmům. Hedvábná cesta-nehedvábná necesta, naším strategickým partnerem není komunistická Čína, ale západní spojenci, především Německo, náš nejdůležitější soused a hospodářský partner a Spojené státy, díky nimž jsme jako stát bezpeční.
EU a NATO, to jsme my. Máme sakramentsky podstatný zájem na tom, aby obě tyto organizace zůstaly zachovány a hladce fungovaly. Jen ony v dnešním nebezpečném světě garantují naši prosperitu a bezpečnost.
Prezident republiky Miloš Zeman se jako agent svého ega, narcismu, uraženosti a pomstychtivosti stal trojským koněm cizích zájmů. Jedná a koná proti našim zájmům. Za prezidenta je podle ústavy odpovědná vláda. Politici, probuďte se.
