Střet civilizací je teď a tady. Podcenil ho i Huntington
Řádění teroristů v Bruselu nastoluje jasnou otázku: Jak dlouho ještě potrvá, než někteří lidi pochopí, že střet civilizací je tady a teď? Stane se tak až ve chvíli, kdy Evropa dokončí svoji pomalou sebevraždu?
„Stálý příliv značného počtu imigrantů pravděpodobně bude mít ten výsledek, že vzniknou země rozdělené na křesťanské a muslimské komunity. Takovému vývoji lze zabránit jenom tehdy, budou-li evropské vlády i veřejnost připraveny nést náklady spojené s omezením imigrace.“ Tato prorocká slova napsal ve své slavné knize Střet civilizací v roce 1996 známý americký konzervativní teoretik Samuel P. Huntington.
Zjednodušeně řečeno – Huntington ve svém díle poměrně přesně předpověděl, že se dá očekávat střet civilizací. Kromě jiného i střet té naší, euroatlantické, a islámské, který začínáme stále silněji pociťovat na vlastní kůži.
Za tento názor byl harvardský profesor dlouhá léta cupován na kusy lidskoprávními aktivisty, multikulturalisty a intelektuální elitou západního světa. Hlavní argument jeho oponentů (a slyšíme ho bohužel velmi hlasitě dodnes) zněl – nic takového, co říká a píše, se přece ve skutečnosti neděje. Musíme dodat: Možná nedělo, ale od počátku 21. století jednoznačně děje, a to ve velkém a nebezpečném rozsahu.
Jen tak mimochodem. Profesor Huntington ve Střetu civilizací také předpověděl, že podle tehdejších demografických odhadů muslimská imigrace do Evropy začne oslabovat až někdy kolem roku 2025 a pak ji „nahradí“ migrace ze subsaharské Afriky. Jenže současná čísla jeho odhady daleko převyšují, a navíc je imigrace muslimů kombinována s úprkem lidí ze západního Balkánu a Afriky. Migrace z černého kontinentu může mít přitom v příštích letech rozměry, o nichž se nám ani nezdá. Afrika prožívá populační explozi, místní zkorumpované vlády naprosto nerovnoměrně rozdělují bohatství a, na to nesmíme zapomínat, islám zde v posledních letech v desítkách zemí enormně posílil – od Nigérie až po Somálsko. Starý kontinent se má tedy na co připravovat.
„Řídí-li se migrace nějakým zákonem, pak tím, že jakmile jednou migrační proudění začne, samo sebe posiluje. Vystěhovalci totiž umožňují emigrovat svým přátelům a příbuzným doma – poskytují jim informace, jak vše zařídit, ale také prostředky a v nové zemi jim pomáhají najít práci a bydlení… To má pak za následek globální migrační krizi,“ napsal už před dvaceti lety v knize The Global Migration Crisis: Challenge to States and to Human Rights Myron Weiner, americký politolog a renomovaný odborník na mezinárodní migraci, demografii a etnické konflikty v rozvojových zemích.
Ani on, ani Huntington ale netušili, že kromě demografického vývoje zasáhnou výrazně do dalšího vývoje i brutální konflikty, občanské války, boje vzájemně soupeřících islámských směrů a skupin a také vzrůstající nedostatek některých základních zdrojů nutných pro život. V případě části Afriky, Blízkého a Středního východu je to například nedostatek vody. Na postupu jsou i klimatické změny, jež bez ohledu na jakoukoli ideologii a náboženství zásadně přispějí k pohybům mas po světě.
Navíc se zatím nenaplnily prognózy (byly nám přitom předkládány jako jednoznačný fakt), že většina muslimských společností se rychle zmodernizuje, a tím bude moc radikálního islámu zásadně oslabena a nakonec poražena. Děje se pravý opak!
Islámský extremismus se také neprojevuje pouze, jak by se dalo čekat a jak to koneckonců mnozí rádobyexperti předpovídali, v ekonomicky nevýkonných státech, kde populační exploze „vytvořila“ velké masy nezaměstnaných, nespokojených a frustrovaných mladých mužů. Za všechny v tomto případě jmenujme Egypt, Jemen, Alžírsko či Pákistán. Jed fundamentalismu je stejně silný i v relativně bohatých zemích, které ho navíc vehementně exportují po světě – v Saúdské Arábii, Kataru či ve Spojených arabských emirátech. Poslední tři jmenované státy jsou přitom údajní spojenci Západu.
Tlak islámských extremistů navíc plodí i velmi vzrušené reakce na naší straně. Stále větší část západní veřejnosti i politické scény propadá hysterii, podléhá dezinformacím, mystifikacím, ráda slyší vábení populismu a žádá jednoduchá a rychlá řešení. Jenže jednoduchá a rychlá řešení neexistují, protože západní a islámský civilizační systém jsou zjevně nekompatibilní a snaha po konfrontaci, jež může vyústit v konflikt s nedozírnými následky, bude vzrůstat.
Celý text si můžete přečíst v novém čísle Reflexu, které vychází dnes, ve čtvrtek 31. března.
