Ovčáček kontra Dusilová. Duch Anticharty vládne na Hradě
Reakce mluvčího Hradu Jiřího Ovčáčka na Lenku Dusilovou a Davida Kollera, kteří v přímém přenosu předávání hudebních cen odsoudili nadbíhání prezidenta Zemana komunistické Číně, byla předvídatelná a zcela ve stylu současné hradní mizérie. Z jeho okamžitého přirovnání obou umělců k signatářům Anticharty v Národním divadle především vyzařoval bezmocný vztek nad tím, že stále ještě žijeme ve svobodné zemi, kde je možné veřejně a ve správný okamžik kritizovat hlavu státu.
Zejména výzva Lenky Dusilové k umělcům v sále a lidem před obrazovkami, aby se nebáli projevit svůj názor, byla pravým opakem antichartistické mentality. Vždyť jestli je právě teď něco důležité, tak neotupět a nepřihlížet mlčky k dalším krokům prezidenta strhávajícího zemi k východním despociím kremelského či pekingského ražení.
Svým způsobem je ale dobře, že zrovna Anticharta — toto nečekané selhání umělců a dalších intelektuálů — byla zrovna nyní vzpomenuta. Vždyť co se tehdy odehrálo v Národním divadle v době, kdy budoucí redaktor komunistických Haló novin Jiří Ovčáček ještě ani nebyl na světě?
Angažovaní umělci. 1948, 1977 a teď 2016. Třeba opět uspořádají seanci v Národním divadle a budou podepisovat prezenční listinu.
— Jiří Ovčáček (@PREZIDENTmluvci) 9. dubna 2016
Hudební publicista Jiří Černý, který Antichartu nepodepsal, své tehdejší pocity vyjádřil takto: „Nepodepsat Chartu znamenalo trošku selhat sám před sebou. Ale veřejně odsoudit Chartu znamenalo zklamat jiné lidi, naplivat na jejich statečnost, solidaritu. Podpisem Anticharty jste plnou vahou své pověsti šel proti lidem, kteří měli své profese, rodiny, někdo je potřeboval.“
Během letošních Velikonoc jsme byli užaslými svědky, jak prezident této země vzdával nemístný, přemrštěný hold čínským komunistickým aparátčíkům. Tedy představitelům režimu, jenž své odpůrce potírá stejně tvrdě, jako Husákovi normalizátoři pronásledovali chartisty.
Tak díky! Vidíme se na koncertech...
Posted by David Koller on Sunday, 10 April 2016
Jestliže Miloš Zeman servilně panáčkoval kolem čínského prezidenta a jeho doprovodu, pak lze, když bychom parafrázovali Černého slova, jen konstatovat: Zeman zklamal čínské disidenty, naplival na jejich statečnost, solidaritu. Šel proti nim plnou vahou svého prezidentského úřadu. Jestli tedy někde bychom měli hledat onu antichartistickou mentalitu, pak v hradních úřadovnách, kde se připravovaly oslavné bakchanálie v rudém provedení.
