Křesťané z Irbílu: Další problém
Masívně jsem volal po tom, aby naše země přijala křesťany z Blízkého východu. Realita mi už potřetí bolestně ukazuje, že to byla pěkná blbost — tak se hrdě přiznávám k tomu, že jsem se sluníčkářsky mýlil, již potřetí.
Nadační fond Generace 21 jsem od samého počátku chápal jako pozitivní pól prouprchlických nálad. Tato křesťany vedená nadace chtěla přivézt z Irbílu křesťany, protože v Iráku už asi nikdy křesťané nebudou mít možnost normálně žít. Já se myšlenky poskytnutí azylu blízkovýchodním křesťanům zastával — chápal jsem křesťany jako součást naší kultury, jako naše lidi, o něž se v nouzi musíme postarat. Na rozdíl od muslimů, kteří si to na svých územích budou muset nějak vyřešit sami.
První skupina lidí přijela, i ta nejxenofobnější individua jako já tleskala a vše vypadalo růžově. První trapas nastal, když se dědečkovi jedné rodiny (dědeček zhruba mého věku) zastesklo po domově, že prý chce zemřít v Iráku. I osm lidí ze zachráněné skupiny se odebralo z celkem přijatelných podmínek zajištěných křesťanskou charitou a ze země žijící v míru zpět do válkou zmítaného Iráku. Pikantní je, že jsme je odtamtud odváželi v přesvědčení, že jim tam jde o život. Druhý trapas nastal, když pětadvacet dalších odcestovalo do Německa. Přitom když jsme je sem vezli, mysleli jsme si, že jde o válečné uprchlíky, kteří mají zájem se usadit a žít někde v míru, kde jim žádný Islámský stát neřeže hlavy. Tato událost ale ukázala, že k nám přišli spíše ekonomičtí uprchlíci a použili naši dobročinnost jako cestovku do Německa.
Nyní přichází s přesídlenými Iráčany třetí problém. Proslýchá se, že se chtějí do válkou zmítané vlasti vrátit i další uprchlíci — a nehraje v tom roli, že jsou ubytováni v Brně. „Jsou pod tlakem, svírá je nejistota a pochybnosti. Nevědí, jestli udělali správně, že se vydali do České republiky,“ řekl opatrně koordinátor nadace Miroslav Makovička serveru idnes.
Konečné rozhodnutí, zda se chtějí, či nechtějí vrátit, prý ale zatím nepadlo. Každopádně je však celá historka — do třetice všeho špatného — důkazem, že asi nemá valného smyslu pomáhat přesídlit do Evropy ani blízkovýchodní křesťany. Protože křesťanské hodnoty typu pokora, vděčnost a dodržování závazků, tedy hodnoty, kterých si vážíme a jež nás s nimi měly spojovat, prostě nesdílejí. Bez ohledu na to, že jde o křesťany, jsou podle všeho, co předvedli, s námi kulturně nekompatibilní.
