ODS má 25 let. Přežívá tak na půl úvazku
Přežije, nepřežije? Pětadvacáté výročí vzniku Občanské demokratické strany (ODS) je dobrým důvodem se podívat, proč se někdejší hlavní vládní politická strana (1992–1997, 2006–2009, 2010 až 2013) a hlavní opoziční síla (1998 až 2002, 2009–2010) už tři roky motá v bludném kruhu života na poloviční politický úvazek.
Co se s dominantní stranou české politiky vlastně stalo? Jako první věc napadne: za nedůvěrou veřejnosti vůči ODS jsou aféry, personální vyprázdněnost a nepopulární vládní opatření v době Topolánkova a Nečasova kabinetu. To jsou však vedlejší věci. Voliči politické straně odpustí i ty největší přehmaty, pokud vymění jednu garnituru za druhou. Musí však cítit, že strana za nimi nadále stojí. A tady došlo k hlavnímu zlomu. Současná krize ODS je proto především krizí programu, jenž se nepřekrývá se zájmy a názory dostatečného počtu voličů.
Mluvčí středních vrstev
V první fázi své existence (1991 až 1997) vyjadřovala ODS zájmy rodících se středních vrstev, většinou z větších měst. Jejich tehdejší poptávce po rychlé změně společenského systému vyšla vstříc nabídkou liberalizace a privatizace, doplněnou antikomunistickým postojem. Neříkali: Dáme vám peníze, ale vytvoříme prostor pro vaši iniciativu. Mnoho se tehdy udělalo, leccos se nepovedlo. Přesto – když v roce 2002 odcházel zakladatel občanských demokratů Václav Klaus, měla strana v průzkumech veřejného mínění kolem 24 procent.
V letech 2003–2006 se v týmu kolem nového předsedy Mirka Topolánka rodil posttransformační program s názvem Modrá šance, který by se dal shrnout do slov „štíhlý a funkční stát“. V centru zájmu stály nízké daně, menší regulace a realistický postoj k Evropské unii. Symbolem volebního programu 2006 se stalo tzv. Tlustého kolečko, díky němuž jste si mohli vypočítat svoje daňové zatížení před a po zavedení reforem v podání ODS. Roztržka mezi pozdějším premiérem (Topolánek) a ministrem financí (Tlustý) vedla k ústupu od některých reforem a následně přišla finanční krize (2008). Pak už se hlavním nástrojem ekonomické politiky vlády stalo jen škrtání výdajů v rozpočtu, jehož hlavním představitelem byl tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek (KDU-ČSL, TOP 09). Postupem času se z toho stalo dogma jako z budování těžkého průmyslu v padesátých letech.
Programová páteř ODS se definitivně zlomila někdy na podzim 2012. Od svého koaličního partnera z TOP 09 si tehdy Nečasovo vedení nechalo vnutit zvyšování daní a rušení slev na dani pro pracující důchodce. ODS sice zachránila daňové paušály pro živnostníky, ale i tak to chápala část voličů jako zradu programu. Když k tomu připočteme tehdejší destabilizaci centrální moci a dlouhodobou nespokojenost s fungováním rozpočtových a příspěvkových organizací, byla výsledkem voličská dezerce, kterou se dosud nepodařilo otočit.
Více se dočtete v Reflexu č. 18, který je v prodeji od čtvrtka 5. května.
