Pozor na opium levných hypoték. Dobře poslouží, ale komu více?
Úroky u hypoték v České republice jsou nejnižší v historii – podle statistik Fincentrum Hypoindexu činila v dubnu letošního roku průměrná úroková míra u hypoték 1,94 procenta. Průměrná výše hypotéky se blíží k 1,9 miliónu korun a jen za poslední rok se zvýšila o sto tisíc korun.
Když tato čísla přeložíme do běžné mluvy, znamená to, že stále více lidí si chce pořídit vlastní bydlení a nebojí se kvůli tomu zadlužit. A co víc, půjčit si peníze vyjde stále levněji než v minulosti, proto si lidé i berou vyšší hypotéky a financují jimi nákup větších bytů či domů.
Ale není všechno zlato, co se třpytí. Na celou věc lze pohlížet i z druhé strany. Třeba tak, že za poklesem úroků stojí soupeření bank o větší podíl na hypotečním trhu a že v době takřka nulových úrokových sazeb na trhu se bance vyplatí i takový klient, kterému půjčí peníze na bydlení skoro o polovinu levněji než před třemi či čtyřmi lety. Druhým čertovým kopýtkem je skutečnost, že na poklesu hypoték a větším apetitu domácností zadlužit se kvůli pořízení bydlení se řádně přiživují i developeři či prodejci nemovitostí, kteří šponují své ceny do neskutečných výšek. Vše navíc doplňují hrozbami, že levně tak jako nyní už nebude. To je samozřejmě marketingový trik. Stačí totiž, aby se jen ekonomika mírně zatřásla, zpomalila nebo přišla cyklická recese, a vše bude jinak. I při následném poklesu cen nemovitostí na tom developeři zcela jistě neprodělají.
V takovém případě však zůstane černý Petr kupujícím nemovitostí a těm, kteří si sjednali hypotéky. To totiž není žádný závazek na dva nebo čtyři roky, ale většinou na 20 až 25 let; za tu dobu se v lidském životě stane mnohé. Například už jen samotné zaškobrtnutí ekonomiky bude znamenat růst nezaměstnanosti, stagnaci příjmů, a co hůře, velice reálně může dojít k růstu úroků. U dvoumiliónové hypotéky na dvacet let se tak může po sjednání nové fixace roční splátka prodražit i o desetitisíce korun, což už může být pro některé rodiny problém. A nakonec to skončí tak, že v bilancích bank se začnou množit takzvané defaultní hypotéky (už nyní jejich podíl činí na celkovém hypotečním trhu okolo tří procent, v bilancích bank tak vězí nedobytná suma v hrozivém řádu desítek miliard korun!) a nebo v krajním případě obstavené nemovitosti, které lidé nezvládnou splácet.
Hypotéky jsou optikou ekonomiky vnímány jako zdravé zadlužení, protože lidé investují do majetku. Ale všeho s mírou. Hlavní riziko nese vždy dlužník, který nemusí skončit vždy dobře. A že teď developeři nebo hypoteční banky hýří optimismem, je logické, je to jejich byznys. Protože když nakonec padne kosa na kámen, budou to ti jednotliví dlužníci, kteří budou tahat za kratší konec provazu.
