Masakr hlasovacími lístky: Prezidentem Rakouska je zelený Van der Bellen, země se brutálně rozdělila
Thriller. Detektivka. Neuvěřitelná zápletka. Infarktové finále. Tak je popisováno „velké rakouské politické zemětřesení“. Způsobil to mimořádně těšný výsledek nedělních prezidentských voleb, ve kterých nakonec zvítězil zástupce Zelených Alexander Van der Bellen (72). Země našich sousedů se ale rozdělila. Jaké změny ji čekají? A jak se to projeví v Evropě?
Je to vůbec poprvé od druhé světové války, kdy rakouským prezidentem nebyl zvolen ani sociální demokrat, ani lidovec. Jejich zástupci potupně vypadli již v prvním kole. Navíc obě tyto tradiční strany pořád oslabují.
Zelený prezident Alexander Van der Bellen vyhrál ve městech, zástupce Svobodných Norbert Hofer (45) na venkově. Pro Bellena hlasovaly ženy, pro Hofera muži. Pro vítěze vysokoškoláci, pro poraženého kromě střední třídy i dělníci.
Složitým problémem našeho jižního souseda je ale fakt, že země se bude názorově a politicky dál atomizovat. Nebude to mít podle všeho žádné větší dopady na vztahy s Českem, ale Rakousko se v blízké budoucnosti může stát dalším „zlobivým dítětem Evropy“.
Navíc podobné změny se dají očekávat i v Německu, kde pozice kancléřky Angely Merkelové oslabuje každým měsícem. Staré standardní a kdysi velké politické strany se v mnoha státech ocitají pod tlakem, jaký v posledních desetiletích nepoznaly. Děje se tak i v Nizozemsku, Švédsku, Švýcarsku, Finsku, Francii či Španělsku a Itálii. Spolu s nimi se v beztížném stavu často ocitají i orgány Evropské unie.
Co se na starém kontinentu děje?
Důvodů, proč jsou v současnosti Rakousko i další státy názorově a ideově rozdělené daleko více, než v minulosti, je několik.
Jedním z těch hlavních byla loňská několikaměsíční neschopnost rychle a účinně reagovat na uprchlickou tsunami a důsledně hlídat vnitřní hranice, přes které pronikali nelegální migranti. Toho využil k vynikajícímu výsledku u našich sousedů právě Norbert Hofer, stejně jako celá Svobodná strana Rakouska. Ta ostatně vede v průzkumu preferencí pro parlamentní volby, nicméně jsou ještě daleko.
Dalším problémem části politického spektra, ale i veřejnosti a mnoha médií, je neochota správně posoudit bezpečnostní rizika, která souvisí s rozšiřováním radikálního islamismu i na území Evropy. Na kontinentu dnes žijí s evropskými pasy desítky tisíc muslimských extrémistů, kteří pořád nejsou pod důslednou kontrolou.
Dlouho vzývaný multikulturalismus se ukázal jako slepá ulička. Ostatně to přiznala už v roce 2010 německá kancléřka Angela Merkelová a o rok později britský předseda vlády David Cameron. Jenže i v tomto směru se někde jede ve starých, slepých kolejích.
Absolutně „mimo hru“ se pak někdy ocitají orgány Evropské unie. Nedokážou na krize a výzvy nijak adekvátně a srozumitelně reagovat. Například přistěhovalecké kvóty, které i tak nevstoupí v platnost, se měnily tolikrát, že už to ani nemá smysl počítat. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker se pouze uchyluje k bezostyšnému vyhrožování některým zemím, což je jeho fatálním selháním. A nezůstane to v budoucnosti bez následků.
Jednoznačným poučením z rakouských prezidentských voleb tedy je, že politické elity (za čas už možná minulé) musí lépe vnímat výhrady obyvatel jednotlivých států a nemohou si dělat dál jen to, co chtějí. Tedy mohou, příští zvolení se jim ale vzdaluje.
Uvidíme, zda to pochopí bývalý komunista a dnešní zelený politik, nový rakouský prezident Alexander Van der Bellen.
PS Zajímavým způsobem na situaci v Rakousko kdosi reagoval na české verzi Wikipedie. Ještě před tím, než se objevil výsledek nekonečného sčítání, v pondělí v 15:42 (v té době nebyl žádný výsledek uveden ani na zpravodajských serverech rakouských médií) změnil stránku u profesora Van der Bellena s tím, že to už je „rakouský prezident“. To v té době nebylo ani na německé verzi Wikipedie. Náš screenshot je z 15:45. Inu, co Čech, to koumák… 
