Kocábovi hledači prezidenta? Spíš koule na noze než trampolína
O víkendu spatřila světlo světa takzvaná Kroměřížská výzva, oznamující založení nové iniciativy Peloton, jejímž cílem je „na základě široké veřejné diskuse vybrat a podpořit slušného a demokratického kandidáta na prezidenta“. Mezi jejími zakladateli najdeme řadu osobností našeho veřejného života, které již vykonaly záslužné věci. Teď to ale vypadá, že se vrhají do věci odsouzené k nepochopení a následnému debaklu.
Ve výzvě, pod kterou se podepsali Michael Kocáb, Eliška Wagnerová, Ivan Gabal, Petr Pithart, Tomáš Halík a mnozí další politici, vědci, umělci, ale i zcela neznámí občané, se praví: „Učiňme diskusi o kvalitním kandidátovi věcí veřejnou. Nenechme si tu diskusi vzít mediálními kouzly a marketingovými triky.“
Jenže přímá volba prezidenta je už ze své podstaty věcí veřejnou. Dokonce dělí veřejnost na nesmiřitelné tábory, jak jsme poznali v předchozí prezidentské kampani. Její vítěz nedokázal a ani trochu nechtěl učinit smířlivé gesto směrem k voličům z tábora poražených, ale naopak přitápí pod kotlem nenávisti. Proto nás čeká další drsná kampaň s podrazy a nechutnostmi, jaké si dnes ani neumíme představit.
Součástí tohoto volebního boje chtě nechtě bude i Peloton. Některé z jeho vůdčích osobností se stanou terčem skandalizací, stupňované nenávisti, ale i oněch mediálních kouzel, která chce nová iniciativa zažehnat. Což ve společnosti, krmené z Hradu novou třídní nenávistí vůči elitám, může stačit k tomu, aby se Peloton stal spíš koulí na noze jím podporovaného kandidáta než trampolínou do hradních výšin.
Což ale samozřejmě neznamená, že by významné osobnosti neměly do kampaně promlouvat, vysvětlovat své názory, podporovat jednotlivé kandidáty. Pokud ale některý z nich bude mít šanci vypudit Miloše Zemana z Hradu, pak jedině když úspěšně zaloví i v jeho voličských vodách. V nich ale bude jakákoliv organizovaná iniciativa typu Pelotonu působit jako červený hadr na býka. Tam bude nutné lovit na vlastní triko.
„Neurčujme budoucího kandidáta od zeleného stolu. Dejme prostor celému pelotonu vhodných demokratických kandidátů, z nichž nakonec společně podpoříme jednoho, který bude mít největší šanci na úspěch,“ praví se dále ve výzvě.
Jak se ale chce občanská iniciativa Peloton shodnout na jediném kandidátovi? Peloton požaduje, aby byl „spojovatelem, který nebude společnost rozdělovat ale smiřovat,“ a jenž bude „stát pevně za naším ukotvením v obranném svazku NATO a bude rozvíjet porozumění a spolupráci v rámci EU.“
S takovýmto programem ale půjde do boje víc uchazečů o prezidentský stolec. A je čirou iluzí představa, že se některý z nich může stát společným kandidátem iniciativy vzniklé z Kroměřížské výzvy, zahrnující širokou škálu často protikladných osobností. Spíš půjde o podporu, na níž se shodne několik nejaktivnějších a nejhlasitějších předáků Pelotonu.
Řada osobností, které měly jinou představu, se pak může cítit zneužita a dá to setsakramentsky najevo. A vůbec nelze vyloučit, že se Peloton rozdělí na několik odnoží, které budou podporovat své kandidáty. Daleko spíš než ke sjednocení tak může tahle iniciativa přispět k rozmělnění protizemanovské fronty.
Příliš temné spekulace? Ale vždyť Peloton ještě ani pořádně nevznikl, a už tady máme první konflikt. Michal Horáček, který se prohlásil za možného prezidentského kandidáta, označil Kroměřížskou výzvu za arogantní a hloupý krok těch, kteří chtějí být za každou cenu u toho. Z nitra iniciativy se mu na oplátku dostalo obvinění, že mluví o občanské společnosti podobně jako Jiří Ovčáček nebo Václav Klaus. A co na to asi říkají za hradbami Hradu, které mají být ztečeny? Zatím dobrý!
Pražská kavárna zneuctění prezidentské standarty přivítala. Občané v krajích jsou opačného názoru, jak ukázaly debaty s panem prezidentem.
Podpora od této iniciativy bude pro vybrané prezidentské kandidáty jasným polibkem smrti: https://t.co/rUDJRtESfT
— Jiří Ovčáček (@PREZIDENTmluvci) 21. května 2016
