Pekingu ani Kremlu obvinění Panama Papers neuškodí. Poddaní se neptají
Čínská cenzura zareagovala na zveřejnění výsledků vyšetřování v kauze tzv. Panama Papers okamžitě a na několika frontách.
Vrcholní čínští soudruzi mají více peněz, než by odpovídalo předvoji proletariátu. A ještě s nimi dělají pozoruhodné věci. Podrobnosti uvádí nový český server sinopsis.cz, který založili přední čeští sinologové a jenž chce mapovat otázky současné Číny. Skutečně je se čím zabývat, zvlášť když někteří naši představitelé považují Čínu za vzor společenské stability a slibují si od ekonomické spolupráce s ní značný přínos.
„V dokumentech firmy Mossack Fonseca, které se dostaly na veřejnost, se objevilo osm jmen spojených s bývalými nebo součastnými členy stálého výboru politbyra, včetně švagra prezidenta Si Ťin-pchinga Teng Ťia-kueje.“
O bohatství čínských vládních představitelů a jejich rodinných příslušníků se v Číně mluví nerado. Nejde sice o nic nelegálního, ale jedná se o tak velké peníze, že, jak sinopsis.cz píše, „jejich zveřejnění je politicky dehonestující. Vyvolává otázky o původu peněz, o tom, kdo a jakým způsobem se v Číně může stát součástí nesmírně bohaté elity, a dává na odiv naprosté odtržení čelných představitelů komunistické strany od reálného života vlastní země.“
Protože na situaci je třeba reagovat, vznikly už kvůli Panama Papers oficiální směrnice, jež udávají, jak naložit s informacemi o daňových rájích, jaké výrazy blokovat ve vyhledavačích a co rovnou smazat. V jedné ze směrnic se píše: „Vyhledat a vymazat zprávy o Panama Papers. Nerozebírat související obsah. Pokud na jakékoli webové stránce budou publikovány materiály ze zahraničních médií útočící na Čínu, budou vystaveny vážnému postihu.“
„Na webech zahraničních médií byly blokovány reportáže Guardianu a narušeno vysílání CNN a BBC. Stranické a nacionalistické Global Times publikovaly několik zahraničních zpráv ohledně Panama Papers, vynechaly však jakékoli zmínky o Číně. Mluvčí ministerstva zahraničních věcí na otázku, proč se o kauze Panama Papers v čínských mediích píše tak málo, odvětil: ,Ptejte se médií, ne mě.‘“ Ptát se na něco ohledně afér komunistického vedení čínských médií může jen nějaký věčný idealista.
Je zřejmé, že Číňané si tedy o tom, jak dobře se daří předvoji lidu, moc nepočtou. Jistě je za tím starostlivá snaha moudrých vůdců, aby se lid v budovatelském nadšení příliš nerozptyloval podružnostmi.
K taktice komunistického vedení nejspíš patří i metoda odvracení pozornosti, tedy nastrčení nějaké zábavné historky, která lid zabaví. Takovou je třeba útok na ženu v pekingském hotelu, jenž byl zaznamenán hotelovou kamerou a který po zveřejnění komentovaly milióny lidí.
Je celkem příznačné, že podobné aféry, jako je Panama Papers, mohou ublížit jen politikům v demokratických zemích, protože totalitní a autoritářští vládci si s tím snadno poradí. Kde se nikdo neodváží položit otázky, není ani potřeba na něco odpovídat. Proto musí pořád něco vysvětlovat ukrajinský prezident Porošenko, a nikoli ruský prezident Putin.
Pro nás otázka zní, v čem mohou být jako partneři důvěryhodné země, jež se takto chovají i vůči svým vlastním občanům.
