Ilustrační kresba

Ilustrační kresba Zdroj: Ivan Steiger

Kdo se víc bojí: My, nebo Turci?

Marek Stoniš

Mohla by to být dobrá zpráva pro nás všechny, kdo mají obavy z posilování vlivu Turecka v Evropě: Máme se totiž bát této země, když její politické vedení je tak slabé, že se obává dopadu několika slov české advokátky a politické kraválistky Kláry Samkové?

I tak by se přece dalo reagovat na skandál, kdy turecký velvyslanec Ahmet Bigali a jeho suita minulý týden nasupeně opustili parlamentní seminář o islámu poté, co zmíněná dáma srovnala islám s fašismem, nacismem a komunismem.

Jenomže tento incident se bohužel tímto ironickým šlehem takto jednoduše přejít nedá.

Srovnávat islám s komunismem a nacismem je samozřejmě hloupost. Islám je náboženství. A zůstane jím i v případě, že se stane monopolní státní ideologií, v jejímž jménu hrozí vypuknout podobná zvěrstva, jakých se dopouštěli komunisté a nacisté hned ve druhé vteřině, kdy se dostali k moci.

Je také pochopitelné, že představitele islámské země, jakou Turecko bezesporu je, mohou podobná tvrze­ní urazit, zvláště jsou-li pronesena na oficiální parlamentní půdě. Ale naprosto nepřijatelná je jejich následující reakce, a to včetně bouchání dveřmi. Je-li pan velvyslanec přesvědčen, že je pravda na jeho straně, což jistě přesvědčen je, měl jedinečnou příležitost Kláru Samkovou a všechny, kdo její názor sdílejí, usvědčit z historického omylu a ­umlčet je nevyvratitelnými argumenty.

Jenomže co udělal? Fňuká a žaluje: „Takové veřejné chování je trestné. V každé demokratické zemi by to státní zástupci měli řešit sami od sebe,“ stěžuje si Bigali. Což se stalo – Samkovou už „samo od sebe“ začalo prověřovat pražské státní zastupitelství, a přidala se dokonce i Česká ­advokátní komora – zjišťuje, zda neporušila etický kodex advokáta.

Je sice pěkné, že turecký pan velvyslanec ví, jaké výroky o islámu mají být v každé demokratické zemi automaticky trestné. Ale my zase díky němu můžeme zjistit, zda naše demokracie projde kvůli případnému stíhání Kláry Samkové za její názor, jakkoliv zavádějící, zátěžovým ­testem.

Jednoduše řečeno – jestli se v duchu aktuální obálky Reflexu podvolíme islámskému výkladu práva a svobody slova, nebo zůstaneme ­svobodní.

Text vyšel v tištěném Reflexu č. 22/2016.

Reflex 22/2016Reflex 22/2016|Archív