Prezidentské volby v Rakousku: Vyhraje ten, kdo na potřetí zmobilizuje více voličů
Zavedené evropské politické pořádky dostaly dnes v poledne ve Vídni další notnou ránu. Týden po rozhodnutí ve prospěch Brexitu rozhodl rakouský Ústavní soud o zrušení druhého kola prezidentských voleb, v nichž 22. května vyhrál kandidát opozičních zelených Alexander van der Bellen nad politikem radikálně opozičních a silně antiimigračních Svobodných Norbertem Hoferem. Po sečtení hlasů odevzdaných ve volebních místnostech tehdy ještě vedl Hofer, ale sečtení korespondenčních hlasů rozhodlo o tom, že se van der Bellen dostal do čela a byl prohlášen za vítěze. Hoferovi Svobodní se s verdiktem nesmířili a napadli nesrovnalosti u Ústavního soudu.
V Rakousku se verdikt v jejich prospěch trochu čekal. Opoziční Svobodní, kteří se veřejnosti prezentují s přídomkem „vlastenecká sociální strana,“ totiž ústavní stížnost vypracovali na ryze věcném a právním základě. Rakouský ústavní soud jim dal nakonec za pravdu. Konstatoval, že sice neexistují žádné důkazy o tom, že by bylo manipulováno s jednotlivými hlasy nebo výsledky, ale že byl na mnoha místech při sčítání korespondenčních hlasů porušen volební zákon. Nesrovnalosti se týkaly zejména toho, že korespondenční hlasy byly otvírány dříve, než předepisuje zákon, a nikoli v přítomnosti těch, kteří mají být podle právních předpisů v takové situaci na místě. Stejně tak bylo soudem za protiprávní označeno to, že sčítací komise průběžně zveřejňovaly dílčí výsledky počítání korespondenčních hlasů.
Ústavní soud v Rakousku již v minulosti dvakrát nařídil opakování voleb, ale jednalo se o volby parlamentní a hlasování se tehdy muselo provést znovu pouze v některých hlasovacích okrscích. Nyní se však verdikt týká celorakouského opakování, protože korespondenční hlasy mohou být podávány kdekoli a podle soudu je tak obtížné určit, kde by konkrétně mohly být volby provedeny v rozporu se zákonem.
O novém termínu druhého kola voleb rozhodne rakouský ministr vnitra Sobotka v pondělí. Do té doby můžeme jen spekulovat o tom, komu „třetí“ kolo prezidentského klání prospěje. Příznivci původního zeleného vítěze van der Bellena se upínají k teorii, že voliči vždy trestají toho, kdo vyvolal nové hlasování. Stejně tak si myslí, že jejich soupeři Hofferovi může uškodit názor, že se to byl on a jeho strana, kdo se nesmířili s volebním výsledkem a ženou celé zemi znovu k volebním urnám.
Naopak modrému táboru může nahrát fakt, že už dávno před volbami mluvil o tom, že jedině Hoffer je kandidátem, který chce rozbít tradiční velkou koalici socialistů a lidovců a jedině on bojuje proti zkostnatělému politickému establishmentu. Na to byly navázány i některými „modrými“ politiky šířené pověsti o tom, že establishment volby raději zmanipuluje, než aby pustil Hoffra do Hofburgu, kde rakouští prezidenti sídlí. V tomto ohledu jim výsledek, který sice nepotvrdil manipulace, ale uznal protiprávní jednání, hraje do karet.
Těžko je možné očekávat, že na základě soudního verdiktu budou voliči přecházet v „třetím kole“ mezi oběma tábory. Volby proto rozhodne zejména to, který kandidát dokáže na po třetí zmobilizovat k urnám více voličů, kteří mu dali hlas v květnu. V tom zůstává “třetí“ kolo voleb zatím otevřené.
