Britský buřič Nigel Farage (zatím) odešel, revolta na ostrovech pokračuje
Britové připravují světu už 10 dní jeden šok za druhým. Nejdříve v referendu přes všechny prognózy a přání i nátlak Bruselu odhlasovali, že opustí EU. Pak se jeden z vítězů Brexitu, konzervativec Boris Johnson, překvapivě rozhodl, že „nechce“ být premiérem. A dnes oznámil rezignaci na předsedu strany další vítěz – šéf euroskeptické Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) Nigel Farage. Vše to jsou důkazy, že britská demokracie je velmi silná a vyspělá. A že některé věci pouze vypadají na první pohled tak, jak vypadají.
„Nikdy jsem nebyl a nikdy jsem ani nechtěl být kariérním politikem. Mým cílem v politice bylo dostat Británii z Evropské unie… Během kampaně před referendem jsem řekl, že chci zpět svou zemi. Dnes říkám, že chci zpět svůj život. A ten začíná právě teď,“ oznámil Nigel Farage (52). A k volbě nového předsedy své strany sympaticky dodal: „Ať zvítězí ten nejlepší muž či žena.“
Podobný krok lze uvítat jako projev vyzrálého postoje. Přitom v Česku i jinde v Evropě je Farage často označován za extrémistu a populistu. Chce se k tomu dodat: Pokud by vypadal extremismus takhle, tak to bychom na tom nebyli nijak špatně.
Farage více než čtvrtstoletí bojoval za vystoupení Británie z Evropské unie. Kvůli tomu spoluzaložil stranu UKIP. Kvůli tomu byl dlouho vystavován posměškům a dehonestaci. Svůj cíl a sen nakonec splnil. Proto odchází. V politice ale nikdy neříkej nikdy, u Farageho nelze vyloučit „nějaký“ návrat. Ostatně jeho strana je dnes po konzervativcích a labouristech „třetí silou“ země.
Z Farageho odchodu bude mít na ostrovech i v zahraničí kdekdo radost. Podobně jako ze šokujícího rozhodnutí, že na post britského premiéra se rozhodl minulý čtvrtek nekandidovat londýnský exstarosta Boris Johnson. Také vášnivý stoupenec Brexitu.
Johnson cítil, že své konzervativce hodně rozděluje, že možná nebude tím správným člověkem, kterého strana potřebuje v čele země v době, kdy bude opouštět EU. Jak londýnská vláda, tak Brusel, budou muset při rozvodu sáhnout k mnoha kompromisům. Za několik měsíců nebudeme slyšet silná prohlášení jako dnes a nebude se podle všeho ani nikam spěchat. Spíše nastanou rozvážná řešení a u toho horkokrevný Johnson a buřič Farage být skutečně nemusí.
V politice jde ale často i o to, jak soupeře někdy uchlácholit a jindy zase ošálit. A v Británii budou za čas opět parlamentní volby. Pak možná ještě o jménech Farage a Johnson uslyšíme víc, než si v současnosti dokážeme představit.
Že by totiž právě takoví „homo politicus“, jako jsou Nigel Farage a Boris Johnson zcela a navždy vyklidili politické pole, tomu se nechce věřit.
