Třetí ostravský den: Suchej tam a mokrej ven
Třetí ostravský den byl vlhký, ale viděl jsem to nadějně. Meteorologický radar v telefonu signalizoval, že už brzy bude po dešti. Bohužel to bylo tím, že mi operátor pozastavil přenos dat, takže se frontální porucha nenačetla v plné kráse. Ale pořád jsem věřil. A mokl.
Časně odpoledne jsem koukl na Roberta Křesťana a Druhou trávu. Hrál hlavně písně Dylanovy, co tu také jiného. A zval si hosty. Tonyho Trischku a Katku Garcia. K tomuhle pětadvacet let trvajícímu projektu mám jedinou výhradu: Robert Křesťan píše málo písní; když už to umí, mohl by sakra přidat!
Odpoledne se potkaly ve stejný čas a pár metrů od sebe dvě velice extrovertní kapely, které prostě dělají show. Žádní introverti.
Opičí obchodníci se šéfem Romanem Holým to rozjeli na Arcelor Mittal stage, Matěj Rupert tančil jak se na superdancera sluší a děvčata nezůstávala nikterak pozadu. Jejich kostýmy vrhaly odlesky do publika, takže to vypadalo jako mnoho sluncí, když už to opravdové zůstávalo za mraky.
Na Drive stage v tu samou hodinu ale v malinko jiném aranžmá skákali do publika pekelní a krutě pokérovaní The Goddamn Gallows.
Byli divocí, srdce punkera zaplesalo, zatímco ochranka pod pódiem vypadala poněkud rozladěně. Kapele to naopak ladilo velmi.
Večerní program zahájila Caro Emerald. Elektroswing roztančil publikum, které si podupávalo do rytmu až voda stříkala.
Publikum je vůbec skvělé, pro představu přidávám pár fotek, protože z jejich tváří můžete přečíst, že je nějakej deštík nerozhodí, šlapou blátem sem a tam - kilák na jednu stranu areálu, kilák na druhou.
Jak asi vypadají jejich boty, nemám tušení. Vím ale jak vypadají boty některých účinkujících. Jsou suché a naleštěné.
A to jim závidím.
