Zbraně a Amerika: Zamezit masakrům a nenarušit při tom tradice nepůjde
Po tragických událostech v americkém Dallasu, který se stal dějištěm již několikáté střelné potyčky mezi policisty a černošskou menšinou, se znovu vyhrotila debata u omezování držení zbraní. Prezident Obama letos předložil návrh zákona přinášející přísnější kontrolu nad prodejem i užíváním střelných zbraní v USA, ještě o něco rázněji k problému přistupuje demokratická kandidátka na prezidentku Hillary Clintonová. Naproti tomu Donald Trump a s ním i celá republikánská strana (GOP) jsou dlouhodobě proti regulaci zbrojního trhu a průmyslu. Odkazují se při tom na druhý dodatek Ústavy Spojených států, který garantuje všem občanům USA právo držet a nosit zbraň.
Pro dobrou orientaci v nekonečném americkém boji o zbraně a způsobu, jakým ovlivní letošní prezidentské volby, je třeba si udělat přehled v tom, co přesně říká a za jakých okolností vznikal tzv. druhý dodatek, na kolik je s ním Obamova iniciativa v rozporu a co se zbraněmi plánuje po příchodu do Bílého domu podniknout možná budoucí prezidentka Clintonová.
Druhý dodatek
Hlavním esem v rukávu, které v debatě o zbraních vytahují američtí republikáni, je druhý z devíti dodatků americké Ústavy, uvádějící, že „dobře udržované milice jsou nezbytné k zabezpečení svobodného státu, právo lidu vlastnit a nosit zbraně nebude porušeno.“
Dodatek, tzv. „second amendment“, nabyl společně s celou Listinou práv platnosti roku 1791, přičemž jeho účelem bylo zajištění možnosti obrany Američanů před anglickými nájezdníky nebo tyranskou vládou, již by lid nebyl schopen politickými prostředky svrhnout. Podle některých expertů nemělo být právem lidu myšleno právo každého jednotlivce mít zbraň u sebe, nýbrž právo společnosti jako celku vytvářet obranné milice a zbrojit v případě nutnosti.
Dnešní republikánská interpretace druhého dodatku jako garance možnosti všech občanů vlastnit střelnou zbraň pro vlastní sebeobranu tedy ignoruje dobové okolnosti a záměr, s jakým byl dodatek na konci 18. století vytvářen. V dnešní situaci je faktickým důsledkem fetišistického udržování této archaické normy počet přibližně 33 tisíc lidí usmrcených legálně drženou zbraní na území USA každý rok.
Proč nechávat zbraně teroristům?
Prezident Obama přišel v posledním roce svého mandátu s návrhem zákona, který by zpřísnil kontrolu nad prodejem střelných zbraní a zároveň by zajistil, aby se ke zbraním nemohli dostat lidé duševně nemocní nebo podezřelí z plánování terorismu. Obamův návrh pravděpodobně převážně republikánský kongres projít nenechá, republikáni jej napadají jako protiústavní.
Dosluhující prezident přitom zdaleka nejde tak daleko, jako by na jeho místě byli schopni jít jiní demokraté při snaze zamezit dalším přestřelkám. Obama žádá zabránit držení zbraně pouze těm lidem, v jejichž rukou jsou rizikem zcela očividným, bezúhonných a mentálně zdravých občanů by se taková úprava vůbec nedotkla.
Republikánská snaha zabránit Obamovi v prosazení byť jen tohoto těžko napadnutelného omezení je do značné míry populistická a pokrytecká, stejně jako ostatně celá dosavadní veřejná diskuze na toto téma jako taková, která je již několik let na mrtvém bodě, zatímco další tisíce lidí umírají.
Trumpova rétorika v této otázce je oproti zbytku Republikánské strany samozřejmě o něco prudší. Fakt, že omezení držení zbraní odmítá, je třeba vidět v kontextu s jeho anti-imigrantskou agendou. Naproti tomu jeho demokratická sokyně Clintonová je pro přísné kontroly a regulace prodeje zbraní i jejich držení. Dá se předpokládat, že pokud by se bývalá ministryně zahraničí stala prezidentkou, mohla by se dokonce pokusit prosadit upřesňující změnu druhého dodatku nebo dokonce jeho úplné zrušení.
33 tisíc mrtvých ročně. Ale…
Hillary Clintonová se v oblasti zbraní podobně jako v mnoha jiných odvětvích snaží vzbuzovat silné emoce a pomocí nich přitahovat voličstvo na svoji stranu. Na svém oficiálním webu uvádí jako argument pro omezení prodeje i užívání zbraní ve Spojených státech již výše zmíněný počet 33 tisíc lidí každoročně umírajících po zásahu střelnou zbraní. Dlužno však dodat, že zhruba dvě třetiny z onoho čísla tvoří sebevrazi.
Nejpravděpodobnější možností se stále zdá být, že k žádné regulaci v USA ještě několik let nedojde. Silnou překážkou je i fakt, že americká společnost je minimálně v porovnání se západoevropskými národy stále hypersenzitivní na nedotknutelnost svých ústavních práv.
