Kandidáti do Senátu jsou fakt squadra. Zastíní je podzimní „Zdeňkovy hovory z vany“?
Seznamy uchazečů o křeslo v Senátu, které tento týden zveřejnily politické strany a nezávislá uskupení, přinášejí českému voliči věru velmi trýznivá muka. O velké milosti shůry mohou hovořit ti, v jejichž obvodech se letos na podzim do horní komory parlamentu volit nebude.
Senát byl vždycky velmi nepopulární a aktuální nabídka uchazečů o volených 27 křesel vnímání této „party hic“ zcela jistě nezlepší, spíš naopak. Uchazeči se dělí do tří skupin. Jednak to jsou staří straničtí matadoři a funkcionáři, jejichž uplatnění mimo politiku by bylo dosti nahnuté a spíš by se zařadili do fronty na úřadech práce. Druhou skupinu tvoří lokální politici, jako jsou starostové či místostarostové. Ti už za sebou mají něco odpracováno na lokální úrovni. Jejich nevýhodou je, že jejich známost končí u hraniční cedule jejich obcí či měst. Docela se vkrádá otázka, proč chtějí o chůdek výš? Že by jim městské korýtko nestačilo? A konečně třetí kategorii tvoří takzvané známé osobnosti. Jenže letos to je fakt skutečná squadra a člověk si tak trošku říká, jestli si politická uskupení nedělají z lidí prču (dosti kulantně řečeno).
Tak třeba, dokážete si představit, co bude dělat v Senátu baleťák Vlastimil Harapes, nebo žokej Josef Váňa, o hudebníkovi Felixi Slováčkovi ani nemluvě? Abychom si rozuměli, proti těmto lidem osobně nic nemám. Ve svém oboru vynikli, jsou známí. V pořádku. Ale to má být jejich kvalifikací pro práci v Senátu, kde se probírají tuny paragrafů, které řídí, omezují či buzerují náš život? Už je vidím, jak studují posudky a důvodové zprávy k jednotlivým zákonům…
Ne, tyto známé tváře se staly jen mucholapkami pro voliče. A je už jedno, která strana je takto vystrčila, aby se za ně schovala. Jí jde o zisk křesla a vliv z něj plynoucí a tito nešťastníci jí k tomu mají dopomoci. U nich je totiž větší pravděpodobnost, že hlas získají, než kdyby byl na jejich místě někdo jiný. Na chvíli ze sebe udělají užitečného šaška, jen nechci vidět, co bude následovat, pokud se někomu z nich podaří do Senátu skutečně prolézt.
Schválně by mě zajímalo, jaká by byla tlačenice o Senát, kdyby tato funkce byla čestná a tudíž neplacená nebo honorovaná například jen minimální mzdou. Myslím, že řady by byly hodně prořídlé a kandidovali by jen ti, kterým by skutečně o něco, šlo anebo už měli tolik svých peněz, že by jim nestálo pro pár desítek tisíc měsíčně si špinit ruce různě prolobbovanými zákony nebo řečnit před polospícím plénem.
Ale co, volební klání bude i tak psina. Protože letos do Senátu chce i undergroundový rebel František „Čuňas“ Stárek, ostrý lékař Vladimír Dryml nebo nesmrtelný funkcionář Zdeněk Škromach, který bodře rozdává moudra ze svého bazénku. U toho si občas cvakne vínečka nebo přikousne špeku. Jen teď nevím, kde bude točit svá videa, až se na podzim venku ochladí a bude padat listí. Ale tak zlé to snad nebude. „Zdeňkovy hovory z vany“ budou asi něco, co dá letošní senátní kampani definitivní štempl a potvrdí, jaká my jsme v Česku veselá kopa.
