Bikini versus burkini. Na pozadí banálního sporu o plavky jde o přežití evropské civilizace
Pět zraněných a tři shořelá auta. To je výsledek velké bitky, do které se v sobotu v letovisku Sisco na severu francouzské Korsiky zapojilo několik desítek lidí. Důvod bitvy? Někteří turisté si fotili muslimky, které se koupaly v takzvaných burkinách, plavkách zakrývajících kromě končetin a obličeje celé tělo. Jiní muslimové pak napadli fotící turisty. Vášnivý spor o to, zda mají být burkini povoleny či zakázány, tak vstoupil ve Francii do nové fáze. Problém má ale daleko širší evropské souvislosti.
Po incidentu zakázal starosta Sisca Pierre-Ange Vivoni používání burkin na místních plážích. Podobně před několika dny rozhodli i starostové ve známém Cannes a středisku Villeneuve-Loubet. Rozhodnutí z Cannes rychle posvětil i soud, který reagoval na stížnosti místních muslimů.
Soudce sdělil, že zahalování žen na veřejnosti není v souladu se základy sekularismu, na kterých je založena Francouzská republika. Zdůvodnění je to kostrbaté a rádoby vznešené. Protože politická korektnost stále nedovolí rovnou říci, že některé zvyky, tradice a způsob chování, které přináší do Evropy islámská společnost, jsou zcela v rozporu se zásadami euroatlantické civilizace.
Problémem ale je, že současná vzrušená diskuse a vyhrocené postoje na obou stranách barikády jsou už jen dozvukem špatných rozhodnutí. Zjednodušeně řečeno, válka „naše bikini versus jejich burkini“ dávno běží a může být ještě hůř.
Multikulturalistické chlácholení o tom, že muslimové, kteří se přestěhují do Evropy, se zde zcela přizpůsobí místním podmínkám, sice už tolik slyšet není, ale problém dávno není vnější. To je fikce šířená některými nezodpovědnými politiky a intelektuály. Problém je už tady. Uvnitř Evropy.
Má samozřejmě velké politické a společenské dopady. Ve většině evropských zemí sílí strany protiislámské, protiuprchlické i vystupující proti EU. Marine Le Penová z francouzské Národní fronty se chystá příští rok dobýt Elysejský palác. Rakouský kandidát na prezidenta Norbert Hofer vyzývá k celoplošnému zákazu zahalování muslimek na veřejnosti. Vášnivé kritik Koránu Nizozemec Geert Wilders podle všeho vyhraje příští rok parlamentní volby. U našeho největšího souseda pořád sílí Alternativa pro Německo. Miloš Zeman přirovnal islámské fanatiky k nacistům.
Tyto reakce i protireakce nejsou náhodné. Bohužel si za ně může Evropa sama.
Nezvládnutá imigrační politika přivedla v posledních desítkách let do Evropy kromě levné pracovní síly také tisíce radikálních islamistů. Jejich četní následovníci v druhé a třetí generaci už mají evropské pasy a také další příznivce z řad nové migrace. Na rozdíl od minulosti se mohou argumentačně opřít o propagandu šířenou po celém světě pomocí internetu a satelitních televizních kanálů. Mají také dostatek peněz na výstavbu mešit, islámských center, zakládání nadací a škol, které někdy vycházejí ze salafismu, nejortodoxnější verze islámu.
Chtějí i v Evropě to, co je běžné v muslimských zemích. Například právo šarí´a, které jde zcela proti evropským zákonům. Miliardy dolarů na šíření islámu bez problémů proudí do Evropy ze Saúdské Arábie, Kataru či Spojených arabských emirátů. Pouze to registrujeme a přihlížíme tomu. Ano, mnozí to dnes kritizují, ale účinná legislativa proti šíření nenávisti je pomalá a nepřirozeně hebká.
Zlo se tak podařilo pevně zakořenit i na starém kontinentu. Evropa, kolébka humanismu a demokracie, sama začala exportovat zlo. Například v podobě tisíců džihádistů s evropskými pasy, kteří bojují v Sýrii, Iráku, Libyi i dalších zemích. Lidé ze Západu bojují proti Západu. Někdy se vracejí i s teroristickými úmysly.
Proto ani ve sporu „bikini versus burkini“ nejde o lokální záležitost, kterou v současnosti žije Francie. Na pozadí na první pohled málo významné bitvy o plavky, se bojuje nejenom o svobodu, ale o dokonce o přežití Evropy v podobě, v jaké jsme ji znali.
Jenže zatím tahá Evropa zjevně za kratší konec.
