Chyťte zloděje! Anebo radši ne?! Mají správní orgány používat zdravý rozum, nebo pomáhat pachatelům?
Rád bych se ve svém komentáři stručně věnoval kauze, která hodně slušných a rozumných lidí doslova nadzvedla ze židle. Možná jste též před pár dny zaznamenali zprávu, že společnost , jež dostala pokutu od Úřadu na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) za umístění fotografie zloděje na Facebook, neuspěla se žalobou. Městský soud v Praze rozhodl na základě nálezu Nejvyššího správního soudu dne 25. srpna 2016 o finálním zamítnutí žaloby společnosti vůči ÚOOÚ.
Jednalo se o případ drobného obchodníka s elektrokoly, jenž se snažil udělat vše pro to, aby byl dopaden zloděj, který jej okradl.
Pokutu 5000 Kč plus 1000 korun za náklady řízení měl zaplatit majitel obchodu s elektrokoly, jenž dal na sociální síť Facebook snímek „svého“ zloděje. Pachatel, který mu ukradl bicykl za 50 tisíc korun, mu totiž nedal ke zveřejnění své fotografie souhlas. Diskutabilní sankci udělil Úřad pro ochranu osobních údajů.
Paradox: Fotka na Facebook policii pomohla
Interpretací dnešního českého pozitivního práva dojdeme k závěru, že záznamy z kamerového systému je při hledání pachatelů krádeží možné předat jen Policii ČR. Publikovat je například na sociálních sítích či nástěnce v supermarketu nelze. Dodejme, policisté drahé ukradené elektrokolo vypátrali po třech dnech, a to paradoxně též údajně díky snímku „protiprávně“ zveřejněnému na Facebooku.
Podnikateli před sankcí nepomohla ani skutečnost, že v jeho provozovně, kde se krádež stala, byl v čase krádeže též čitelně a v souladu s právem uveden nápis, že prostor je monitorován kamerami.
Pro objektivitu dodejme, že dle zákona o ochraně osobních údajů mohla být pokuta pro zmíněného okradeného podnikatele za porušení zákazu zveřejnění osobních údajů až do 10 000 000 Kč, takže v tomto ohledu se sankce možná někomu nejeví jako příliš vysoká, nicméně jde přirozeně o princip. A zejména o signál, který správní orgán udělující takovouto morálně spornou pokutu vysílá veřejnosti, a jeho vliv na celkové právní vědomí obyvatelstva.
Důvěra v právní stát
Nepodkopávají takovéto správní akty důvěru lidí v právní stát? Možná i více než různí Rathové, Kožení či Krejčířové? Není život malých a středních podnikatelů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dost složitý a náročný i bez takovýchto sankčních zásahů zdejší veřejné správy?
Přirozeně něco jiného by bylo, kdyby zmíněný podnikatel záznam schválně poupravil a třeba by perfidně z krádeže obvinil konkurenci či pracovníky finančního úřadu, anebo dokonce někoho z holdingu v bílé košili. Ale to se zde podle dostupných informací nestalo.
Stejně by jinou situací bylo, pokud by poškozený zveřejnil citovaný záznam v rozporu s pokynem policie, a tím by vážně ohrozil vyšetřování, ale ani to se nestalo. Ba naopak, podle dostupných informací publikace na sociální síti napomohla (!!) k dopadení pachatele.
Samozřejmě žádný podnikatel by si též nezasloužil zastání, kdyby na weby či sociální sítě bezdůvodně umisťoval fotky podle své libosti z kamerových systémů, a narušoval tím soukromí svých zákazníků, ale o to ve zmíněném případě rovněž nešlo.
Pokuta neměla být
Myslím, že aplikující orgán – tedy ÚOOÚ – měl intenzívněji využít institutu správního uvážení a neudělit zde, vzhledem k okolnostem a charakteru případu, pokutu žádnou.
Samozřejmě plně respektuji nezávislost tohoto správního úřadu a též i nezávislost správních soudů, jež předmětný akt již roky přezkoumají. Nicméně já, pranepatrný jihomoravský právník a učitel, se domnívám, že by měl být zrušen či změněn.
Formálně pozitivně právně bude patrně v pořádku, nicméně kde zůstala spravedlnost, ústavní principy a koneckonců i zdravý rozum? Má morálka ustupovat formálnímu právu?
Uvidíme, jak se k věci postaví Ústavní soud, kam věc nyní putuje.
Podtrženo a sečteno – mám za to, že obdobné správně trestní postupy ve svých důsledcích vedou k oslabení důvěry v právní stát, a tím i (ne)přímo spoluzpůsobují celospolečenský pokles motivace fyzických a právnických osob k dodržování práva.
Autor je právník, VŠ pedagog a publicista
