Tolerance měkkých drog funguje, mladí přestávají hulit
Školská studie o drogách, jež byla nedávno zveřejněna, je nejlepším argumentem pro toleranci k marihuaně a pro její legalizaci. V naší zemi už není marihuana v módě, protože jí policie přestala dělat reklamu represí. A mladí proto přestávají hulit.
Nedávno jsme informovali o novém výstupu Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách za rok 2015 (ESPAD), která se opakuje každé čtyři roky a kde se zkoumají drogové návyky a chování šestnáctiletých celkem v pětatřiceti zemích Evropy. Vývojové trendy kolem marihuany, jež studie ukázala, potvrdila, že Reflex má při svém vystupování za legalizaci marihuany už pětadvacet let pravdu.
Co studie ukázala okolo konopí? Nic překvapujícího: represe není řešení, tolerance ke konopí chrání mládež. Tak by se daly shrnout výsledky, které ukázaly, jaké je dnes chování šestnáctiletých ve vztahu k trávě. Oproti roku 2011, minulému kolu výzkumu, poklesl v Česku o deset procent počet šestnáctiletých, kteří mají zkušenost s marihuanou. Pokles konzumace o deset procent je epidemiologický zázrak.
Zároveň se žádoucím způsobem proměnily vzorce chování ke konopí. Výrazně ubylo mladých každotýdenních až každodenních kuřáků, již na to kouření obvykle doplatí, a těžiště těch, kteří s konopím zkušenost mají, nyní tvoří čistí experimentátoři ze zvědavosti, již s trávou mají jeden nebo dva v pubertě zcela legitimní experimenty, ale nejsou jejími pravidelnými uživateli.
Důvod poklesu je zcela zjevný: Policie a úřady nedělají konopí reklamu, a tak vyšlo z módy. Policie se soustřeďuje na velkovýrobce a velkoprodejce marihuany, zaplaťbůh nedochází k ničení životů mladých experimentátorů, za přistižení s jointem nechodí mladí do polepšovny ani do vězení, ba dokonce je ani nevyhazují ze škol a neničí jim životy. Policie nedělá přepadovky s protidrogovými psy ve školách a žádnými podobnými nesmysly nedělá z konopí „to pravé zakázané dobrodružství“. Díky tomu, že se i případné represívní postihy řeší rozumně a s chladnou hlavou, nedochází v naší společnosti v souvislosti s konopím k žádné větší a zásadnější nespravedlnosti.
Když už „za trávu“ někoho zavřou, tak to bývá v 99 procentech případů člověk, jenž na ní už něco vydělal, často ne málo. A jak okolo hulení není nespravedlnost, nejsou kolem něj ani dojemné tragické příběhy zničených životů, které by přitáhly pozornost médií. Takže konopí — protože už dávno není v módě a neděje se kolem něj žádná velká křivda — vymizelo ze sdělovacích prostředků. A vytratilo se z horizontu událostí, stalo se banálním, nelákavým a obyčejným a mladí už prostě nemají tu strašnou touhu „ozkoušet zakázané ovoce“.
Za toleranci ke konopí, jež prokazatelně vedla ke snížení jeho společenské nebezpečnosti a ke snížení jeho konzumace mladými, má zásluhu celá řada lidí a institucí. Na začátku Ivan Douda a Jiří Presl v Drop In — první hlasatelé drogové tolerance u nás. Pak vědci z okruhu Kliniky adiktologie kolem profesora Michala Miovského a doktora Tomáše Zábranského. Ta funguje v rámci lékařské fakulty UK. Pak politici — v neposlední řadě dnes tolik proklínaný Ivan Langer či byvší poslanec ODS Pejřil, řada velmi lucidních vládních zmocněnců pro drogy, jako doktor Josef Radimecký nebo magistr Jindřich Vobořil.
Musím ale přiznat na současném zlepšení i jistý podíl policii, jež se kolem konopí dokázala zorientovat více než mnozí politici. Třeba dnes velmi free a protibetský opozičník Miroslav Kalousek, který ještě v roce 2004 vyhlašoval válku proti drogám — jejich uživatelům — a odmítal jejich dělení na měkké a tvrdé. Policie se rozumně zaměřila v „konopné“ kriminalitě na velkoobchod a velkovýrobu marihuany, ne na ubohé pubertální experimentátory na středních školách a babky s dvěma kytkama na mastičku na kompostu.
No a rukou společnou je tady najednou desetiprocentní pokles konzumace konopí mladými a rychlý ústup od „huličství“ — každodenní konzumace u mladých obvykle spojené s jistým stupněm vyhulenosti. Tolerance a oddémonizování konopí byly tou nejlepší cestou, jak od hulení mládež odradit.
