Volební heslo „upřímného“ kandidáta do Senátu: Chci prachy a klídek na dalších šest let
Do vypuknutí prvního kola voleb do Senátu už zbývá jen něco málo přes týden a masáž voličů ze stran jednotlivých kandidátů přidává na obrátkách. Letáky do schránek, volební noviny, billboardy, polepené lavičky, hesly zaplavený internet a tu a tam setkání s potenciálními voliči. Všude hesla a kýčovitá slova o tom, co je špatně a co se po zvolení toho či onoho kandidáta změní.
Drtivé většině lidí je přitom jasné, že se nezmění vůbec nic a podle toho taky reagují. Na předvolební setkání s kandidátem už proto chodí jen hrstka volebních „veteránů“, někteří z nich potom letákem doma zatopí, nebo jím vycpou promáchané boty anebo na nich usuší houby či křížaly.
Doby, kdy byl k mání alespoň gulášek nebo pivečko, jsou však pryč. To už zbytečně drahá investice. Přitom alespoň ta táhla, ale pár slov naučených ze stranických doktrín už nikoho nezajímá. Od některých kandidátů navíc vyznívají komicky či nevěrohodně. A veškerá snaha jde pak vniveč.
Letošní senátní volby v některých obvodech slibují skutečně zajímavou taškařici. O hlasy se ucházejí kandidáti, kteří se o Senátu dozvěděli asi teprve nedávno. O politiku se dosud nezajímali, třeba je i někdo přemluvil a nyní spoléhají, že to svým známým ksichtíkem urvou. Hořkou ironií osudu bude, že některým se to i povede.
O volby do Senátu je vždy malý zájem a nebýt první kolo voleb spojeno s volbami do krajů, měli by v mnoha volebních místnostech sečteno po hodině od zavření místností. Z toho vyplývá, že ke zvolení do Senátu přitom stačí mnohdy jen pár tisíc hlasů a rozdíly mezi kandidáty na prvních a dalších pozicích se počítají v desítkách či stovkách hlasů.
Na druhou stranu je potřeba vidět, že pokud je někdo zvolen senátorem, bude mít na dalších šest let skutečně vystaráno. Senátoři zasedají méně dní v roce než poslanci, mají přitom stejný a poměrně slušný plat včetně řady náhrad. Senátory nikdo nemůže odvolat, svého mandátu se mohou vzdát pouze oni sami. Nehrozí jim žádné rozpouštění parlamentu nebo předčasné volby, naopak křesílko ve Valdštejnském paláci na Malé straně mají jisté na celých šest let. A to už je slušná představa. Občas ulijí něco domů či známým. Známe se přece, jednou ty mně, podruhé já tobě.
Myslím, že nebudu daleko od pravdy, že u nemalého počtu kandidátů je hlavní motivací pro senátní volby dosáhnout tohoto pohodového života na účet eráru. O prachy vždy jde – jak je v České republice dobře známo – až na prvním místě. Pro 27 uchazečů se za pár dní tato jejich představa stane realitou. Bylo by pak zajímavé konfrontovat jejich předvolební hesla se skutečnou činností a prací pro své voliče. Někteří nervově labilnější voliči by to nemuseli rozdýchat. Proto kandidují-li do Senátu skutečně slušní a pravdomluvní lidé, jejich volebním heslem by mělo být „Chci prachy a klídek na dalších šest let“.
Ti ostatní – ČEST VÝJIMKÁM – si totiž svými hesly a slogany dělají z lidí legraci. Zároveň vědí, že v Česku to lidi ignorují a nebo po čase zkousnou a v minulosti pomohli v politické kariéře nejednomu kofrovi.
