Pokud jste z Aleppa, všechno je teď pro vás lepší než Asad
Co se vlastně děje v Sýrii? Není to jedna válka, ale několik válek. Proto ani nemůže existovat jedno mírové řešení. Velmoci to ale přehlížejí.
Jak uvádí Francesca Borri, italská žurnalistka a autorka knih o válečných konfliktech, které sledovala z blízka, ještě nedávno bylo syrské Aleppo jen předmětem pozemních útoků. Tehdy to bylo jednodušší, lidé umírali, ale umírali náhle. Dnes tomu tak není. V Aleppu je jediná bojová linie a ta je na nebi. Lidé dole na zemi mají čas přemýšlet, kdy po prvním vzdušném úderu přijde nějaký další a vyhodí do povětří zubožené přátele a rodiny. „A ti, kdo v Aleppu přežívají, mohou sotva být označeni za šťastlivce. Jsou to chodící mrtvoly.“
Text Francesci Borri publikoval ruský server The Moscow Times. Rusko je ostatně jednou z viditelných stran konfliktu. Když začalo v září minulého roku svou kampaň, síly syrského prezidenta Bašára Asada měly v Aleppu převahu. O rok později a po nejnovějších útocích na město není nikdo na pochybách, jaký výsledek bude mít strategie vedená Ruskem. Autorka cituje historika Tacita: „Vytvářejí zpustošenou zemi a říkají tomu mír.“
Všeobecně se má za to, že mír v Sýrii je blokován nesouladem mezi Ruskem a Spojenými státy. Může to být ale i zcela naopak. Obě strany se v podstatě dohodly, že cokoliv je lepší než právo šaría, dokonce i barelové bomby, plynové útoky, zápalné zbraně a hladovění.
Syrský vůdce, tedy hlava zbytku Sýrie, Bašár Háfiz al-Asad vypadá jako menší zlo pro Sýrii. Menší zlo vždy závisí na tom, z čí perspektivy se díváte. Jestli se zeptáte sunnitů, nebo šíitů, nebo křesťanů, nebo přicházíte z Islámského státu. „Pokud přicházíte z Aleppa, je pro vás cokoliv lepším než Asad. Všechno je lepší než čekání na smrt,“ píše Francesca Borri.
Vzhledem ke složitosti situace jsou podle autorky snad nejlepší nadějí na mír v této oblasti návrhy diplomata OSN a zmocněnce pro mírové řešení v Sýrii Staffana de Mistury, které se nezaměřují se na nějaké celostátní dohody, ale hledají nějaké místní řešení. Je to rozumná a postupná strategie a snad jediná funkční - aspoň ve válce, ve které jsou nespočetné ozbrojené skupiny. Strana vzbouřenců, jak je dobře známo, je dost fragmentovaná, ale fragmentace na druhé straně není o nic menší. To, čemu se říká Asadova armáda, je ve skutečnosti seskupení ruských tryskáčů, bojovníků Hizballáhu, íránských bojovníků, žoldáků a bojovníků z řad afghánských uprchlíků, kteří jsou přinuceni bojovat.
Jinými slovy, syrskou válku je třeba chápat jako mnoho válek současně. Je to Putinova válka, je to Erdoganova válka, válka Hizballáhu, válka Kurdů, válka Islámského státu a válka proti Islámskému státu. Co to není, je válka za Sýrii.
Je zřejmé, že ani Asad, ani rebelové nemohou vyhrát, nikdo na to nemá sílu a nikdo nemá lidovou podporu vládnout zemi. Jediná cesta z propasti je přesvědčit Syřany, aby vzali zemi do svých rukou. Zdá se, že teď ani Rusko ani Spojené státy o to nemají zájem. Zatímco pro Rusko je prioritou být zpátky na světové scéně, prioritou pro Spojené státy - a také pro Evropany - je udržet islamisty daleko od moci. Problém je v tom, že kořeny islamismu jsou v problémech, které jsou skutečné.
Po pěti letech a 500 000 mrtvých se kvůli nedostatku protivzdušných zbraní dočkáme nejspíš pádu Aleppa. Džihádisté se pak stáhnou, jako se stáhli z Tikrítu, Ramádí, Palmyry a Fallúdži. Jenže se stáhnou a nebudou poraženi. Budou prostě jinde. Jedna bitva se vyhraje, ale oni nebudou poraženi, soudí Borriová.
Když se podíváme na zmatenou situaci v Sýrii, vidíme, jak cynické jsou návrhy různých Neználků, kteří hlásají, že Syřané mají zůstat doma a s puškou v ruce bránit své domovy. Na straně které z armád? Jak se budou puškou, kdyby ji náhodou měli, bránit barelovým bombám a smrtícímu plynu? Jak mohou věřit tomu, že vítězstvím zrovna té jejich strany nastane mír?
