Jeseteři s vysílačkou
Nepíšu sem často nějaké privátní niterné pocity vyvolané během světa. Dneska je to však silnější než já. Banální zpráva večerního zpravodajství mi celý večer posunula do jakéhosi technologického surreálna a vyvolala ve mně masívní úzkost. Příroda se nám civilizuje.
V úterý vypustili pracovníci Povodí Moravy do řeky Dyje pět set mláďat jesetera malého, archaické živoucí fosilie, která je na planetě už dvě stě miliónů let. Z našich řek ji vytlačil rybolov a přehrady, díky nimž nemohli jeseteři volně putovat proti proudu řek, až z našeho území vymizeli. Nyní je rybáři vysazují zpět. A budou mít dokonalý přehled. Jeden z vysazujících rybářů totiž prozradil do kamery, že někteří jeseteři jsou vybaveni vysílačkou.
Tím momentem se mi rozjela fantazie a já si začal představovat, jak někteří z jeseterů budou mít u chvostu připnutou vysílačku, již nosí městští strážníci, a ploutví si občas zapnou vysílání: „Zde agent J-046! Poloha nad jezem — asi třicet metrů.“ A inspektoři na České inspekci životního prostředí (nebo na Povodí Moravy, nejsem si jist, kdo je řídícím orgánem vysílajících jeseterů) pečlivě zaznamenají, kterak se jeseteři pohybují řekou, a konečně se vyjasní. Definitivně a nezpochybnitelně — záznamy vysílání přece nejde zfalšovat — bude správcům řeky konečně jasné, kde je která ryba.
A to je samozřejmě začátek. Postupně přestanou být elektronikou vybavováni pouze tak elitní tvorové, jimiž jsou živoucí fosilie s krunýřem, jako jeseter. Jak elektronika masovým nasazením u zvěře, ptactva a ryb dostatečně zlevní, dostanou vysílačky nejprve kapři a štiky, pak žáby a nakonec se vysílání rozšíří i mezi lesní zvěř. Zatímco lišky, vlci, kuny a jiná poměrně tupá zvířata budou dostávat jen stejné vysílačky jako jeseteři, tak třeba nejchytřejší hlodavci — bobři a veverky — dostanou smartfony, a medvědi nafasují dokonce iPady. Takže ta nejchytřejší zvířata budou moct být trvale on-line a jejich polohu mohou ochranáři přírody sledovat kontinuálně v reálném čase na svých obrazovkách. A nezůstane jen u sledování — medvědi, bobři a po krátkém školení i jezevci budou mít své facebookové a twitterové účty, případně budou vybaveni kamerou, takže nejen ochranáři, ale i nejširší veřejnost budou mít možnost s nimi prožívat drobná dobrodružství, jaká život v přírodě přináší — třeba nalezení hnízda divokých včel plného medu.
Když se proud legračních asociací zastavil a já se dosmál, najednou jsem zjistil, že se směju jako blbec. Protože — i když jeseteři samozřejmě nevysílají vědomě a medvědi nebudou tweetovat — se dostáváme do stavu, který prozatímně nazvu „kontrolovaná divočina“. Naše civilizace je tak posedlá kontrolou, že zavádí (ze zcela jistě, podobně jako u EET, bohulibých důvodů) elektronický dozor nad zvířaty. A že po fázi, kdy jsme permanentně monitorováni a kontrolovatelní přes své počítače, smartfony a tablety my lidé, přichází fáze, kdy se naše civilizace — jistě z bohulibých důvodů — pokouší dostat pod kontrolu všechny živé tvory.
Jsem rád, že je mi dvaapadesát a mám životosprávu, kterou znáte z mých reportáží. Protože to je skoro záruka, že se plné kontrolovatelnosti všech živých bytostí nedožiju. Takový svět totiž už nebude alespoň pro lidi obyvatelný.
