ilustrační fotografie

ilustrační fotografie Zdroj: Demilked.com

Jeseteři s vysílačkou

Jiří X. Doležal

Nepíšu sem často nějaké privátní niterné pocity vyvolané během světa. Dneska je to však silnější než já. Banální zpráva večerního zpravodajství mi celý večer posunula do jakéhosi technologického surreálna a vyvolala ve mně masívní úzkost. Příroda se nám civilizuje.

V úterý vypustili pracovníci Povodí Moravy do řeky Dyje pět set mláďat jesetera malého, archaické živoucí fosilie, která je na planetě už dvě stě miliónů let. Z našich řek ji vytlačil rybolov a přehrady, díky nimž nemohli jeseteři volně putovat proti proudu řek, až z našeho území vymizeli. Nyní je rybáři vysazují zpět. A budou mít dokonalý přehled. Jeden z vysazujících rybářů totiž prozradil do kamery, že někteří jeseteři jsou vybaveni vysílačkou.

Tím momentem se mi rozjela fantazie a já si začal představovat, jak někteří z jeseterů budou mít u chvostu připnutou vysílačku, již nosí městští strážníci, a ploutví si občas zapnou vysílání: „Zde agent J-046! Poloha nad jezem — asi třicet metrů.“ A inspektoři na České inspekci životního prostředí (nebo na Povodí Moravy, nejsem si jist, kdo je řídícím orgánem vysílajících jeseterů) pečlivě zaznamenají, kterak se jeseteři pohybují řekou, a konečně se vyjasní. Definitivně a nezpochybnitelně — záznamy vysílání přece nejde zfalšovat — bude správcům řeky konečně jasné, kde je která ryba.

A to je samozřejmě začátek. Postupně přestanou být elektronikou vybavováni pouze tak elitní tvorové, jimiž jsou živoucí fosilie s krunýřem, jako jeseter. Jak elektronika masovým nasazením u zvěře, ptactva a ryb dostatečně zlevní, dostanou vysílačky nejprve kapři a štiky, pak žáby a nakonec se vysílání rozšíří i mezi lesní zvěř. Zatímco lišky, vlci, kuny a jiná poměrně tupá zvířata budou dostávat jen stejné vysílačky jako jeseteři, tak třeba nejchytřejší hlodavci — bobři a veverky — dostanou smartfony, a medvědi nafasují dokonce iPady. Takže ta nejchytřejší zvířata budou moct být trvale on-line a jejich polohu mohou ochranáři přírody sledovat kontinuálně v reálném čase na svých obrazovkách. A nezůstane jen u sledování — medvědi, bobři a po krátkém školení i jezevci budou mít své facebookové a twitterové účty, případně budou vybaveni kamerou, takže nejen ochranáři, ale i nejširší veřejnost budou mít možnost s nimi prožívat drobná dobrodružství, jaká život v přírodě přináší — třeba nalezení hnízda divokých včel plného medu.

Když se proud legračních asociací zastavil a já se dosmál, najednou jsem zjistil, že se směju jako blbec. Protože — i když jeseteři samozřejmě nevysílají vědomě a medvědi nebudou tweetovat — se dostáváme do stavu, který prozatímně nazvu „kontrolovaná divočina“. Naše civilizace je tak posedlá kontrolou, že zavádí (ze zcela jistě, podobně jako u EET, bohulibých důvodů) elektronický dozor nad zvířaty. A že po fázi, kdy jsme permanentně monitorováni a kontrolovatelní přes své počítače, smartfony a tablety my lidé, přichází fáze, kdy se naše civilizace — jistě z bohulibých důvodů — pokouší dostat pod kontrolu všechny živé tvory.

Jsem rád, že je mi dvaapadesát a mám životosprávu, kterou znáte z mých reportáží. Protože to je skoro záruka, že se plné kontrolovatelnosti všech živých bytostí nedožiju. Takový svět totiž už nebude alespoň pro lidi obyvatelný.