Podivné volby, Babiš a tajemná M.
Milí čtenáři, jak jsem už avizoval na svém facebooku, začnu ode dneška na webu reflex.cz dělat svůj blog. Původně jsem na to šel „printově“, takže jsem chtěl zveřejňovat svoje moudra každý týden v pátek. Vaše odpovědi mě ale přesvědčily, že bych se měl spíš orientovat na mix krátkých a delších sdělení, jež budou současně na reflex.cz a mém facebooku. Ještě dnes nevím, jaký bude konečný tvar. O tom do značné míry rozhodnou vaše reakce. Budu se snažit popisovat politiku, společnost, lidi kolem sebe a samozřejmě tam bude přítomna i záhadná M., která bude zase tlumočit pohled odjinud a jinak a bude se mnou polemizovat. Pěkné čtení
Začít psát svůj první příspěvek na blog a historicky se při tom znemožnit je antimarketingový tah. Já to risknu a řeknu něco o výsledku zítra vyhlašovaných krajských voleb. Rozhodne volební účast jako vždy. Když bude standardní pro tento typ voleb (40 procent), dosáhne Babišovo ANO vítězství zhruba v sedmi krajích, ČSSD ve čtyřech, v jednom komunisté a ve Zlínském kraji lidovci. Vůbec bych se nedivil, kdyby při této volební účasti atakovali hranici 30 procent a sociální demokraté měli o deset procent méně.
Pokud bude pokračovat současná volební nenálada, nevylučuji pokles volební účasti pod 30 procent. Pak se najednou přepočty trochu mění a do hry výrazněji vstoupí různé protestní a regionální strany. Potom nastává ještě větší fragmentace politické scény a ještě nepřehlednější sestavování krajských koalic, bohužel na principu má dáti – dal.
Kdo je M.?
„Kdo je M.?“ zeptal se mě Franta C., když si přečetl můj nultý blog na Facebooku. Odpovídám upřímně: Je to energická, veselá, chytrá a krásná holka, jež svoje názory nikdy otevřeně nezveřejní, tak je tímto způsobem přetlumočím. Máme takovou tichou dohodu, že si vzájemně představujeme svoje světy. Možná i pod mým vlivem se M. ohromně zpolitizovala a všechno kolem voleb ji nesmírně chytlo.
M. je životní a politická svobodomyšlenkářka a libertariánka, proti níž jsem zoufalý levičák. Její životní směr určuje přijetí osobní odpovědnosti za vše, co se nám v životě děje. Nejraději by zrušila dotace, dávky a všeobecně zdravotní pojištění, protože si myslí, že lidé si svým životním stylem programově ničí zdraví a alibisticky předali svoji odpovědnost uzdravit se nadnárodním farmaceutickým firmám. Když vyšel v Reflexu rozhovor s profesorem Vladimírem Benešem, byla nadšená a dovolila mi, abych mu dal její mobil.
I když je finančně relativně nezávislá, nemyslí si, že by žena měla být muž. Naopak. Říká, že jedním z poslání ženy je dělat svět mužům krásnější, lepší, zářivější, aby měli pro co žít… aneb není silného muže bez silné ženy.
„Ty, Bípí,“ řekla jednou, „seznam mě s nějakým perspektivním politikem.“ „Proč?“ zeptal jsem se a ona pokračovala. „Mám z něj chuť udělat velkého muže, který změní svět,“ řekla a popisovala soumrak evropské civilizace, protože se z ní vytratili silní bílí muži. „Podívej se na jiné kultury,“ pokračovala, „kolik mají dětí, idejí a schopností dělat velké činy.“
Pokusil jsem se jí naznačit, že například blízkovýchodní politická kultura sice oplývá množstvím dětí, idejí a schopností dělat velké činy, ale zato není schopna vytvářet funkční politické, ekonomické a společenské struktury. „Celé ty jejich expanzívní náboženské ideje a velké válečné činy leží na jedné velké ropné skvrně. Až jim dojde nebo až se technologicky zbavíme závislosti na tom jejich ,černém zlatu‘, vrátí se k těm svým velbloudům. A z velkých náboženských revolucionářů budou zase trhovci.“ Brala to jako výmluvu: „Slabý bílý muž stejně nedokáže společnost nasměrovat jinam,“ ukončila debatu, což znamená, že ji ukončila.
Kde je pravice?
Obecně to budou už třetí volby po sobě, kdy bude poražena pravice a střed ve prospěch tradičních levicových stran a Babišova protestního hnutí ANO. Kde jsou všichni ti voliči ODS, ODA, Unie svobody, TOP 09 a dalších stran, jež tvořily v posledních pětadvaceti letech to, čemu se říkalo česká pravice?
Mám teorii tří částí: zhruba třetina nechodí k volbám a je vyhaslá. Myslí si, že ji všichni zklamali a starají se o svoje. Další třetina nostalgicky zůstává u osvědčených značek a poslední třetina (ještě v parlamentních volbách 2013 a komunálních 2014) volila Babiše. Tehdy se bála vlády sjednocené levice (ČSSD a KSČM) a Babiš jí tehdy symbolizoval sílu, která může levici aktivně zastavit. Vlastně měla pravdu. A dnes?
Podle interních průzkumů, jež si politické strany dělají (a čas od času se z nich něco dostane na povrch), prodělala Babišova strana ANO obrovský přerod. Údajně vyměnila více než padesát procent voličů oproti volbám 2013, což je číslo, které svědčí o tom, že jde o neukotvenou protestní stranu, jež se pohybuje po celém spektru. Ten pohyb je však tentokrát daleko víc doleva a útočí více na ČSSD a komunisty. Odtud celé to vnitrokoaliční napětí – vládnou totiž dvě strany, které si přestávají rozdělovat voliče ve stylu ty levici, já pravici, ale bojují o stejné vrstvy.
Logická otázka by byla: A proč z toho neprofituje česká pravice? Na to se dá nejlépe odpovědět stejnou otázkou: A proč z toho neprofituje česká pravice? Pokusím se o odpověď: Ještě nikdy neleželo tolik hlasů na zemi. Zvedne je někdo? Spíš ne, protože zůstanou ležet na zemi ve středostavovských českých domácnostech stejně jako volební lístky a nakonec skončí v přistavených kontejnerech. Budou to podivné volby, kde hlavními soupeři budou strany, jež spolu vládnou v centru i ve velkých městech a zřejmě nadále povládnou.
A pak je tam ještě jeden moment, který může výše zmíněnými úvahami zamíchat. Pokud by Babiš a komunisté měli dohromady většinu. V tom případě si velký Andrej bude moci vybírat a vytěží z toho maximum ústupků i kompromisů do budoucna a celý politický systém to může výrazně pozměnit na léta dopředu. „Takže vidíš, že má smysl k volbám jít,“ řekla by mi nejspíš M., kdyby teď se mnou seděla u počítače. Asi to tak nějak bude.
