Ilustrační snímek

Ilustrační snímek Zdroj: Zdeněk Němec / Mafa / Profimedia.cz

U všech zlámaných paragrafů aneb Jak blafovat v krajských volbách?

Petr Kolman

Krajské volby dopadly tak, jak dopadly, jelikož voliči volili tak, jak volili. Rozbory výsledků nechám politologům, jako právník bych upozornil na jeden obecnější problém. Řečeno slovníkem populárních Pelíšků, rozmohl se nám takový nešvar.

 

Nutno objektivně přiznat, že krajské volby patří mezi ty nejsložitější, co se týká oslovení voličů.

Strana či hnutí má téma, jež sice přímo nesouvisí s kraji (regulace hazardu, řešení imigrace, rušení televizních poplatků pro seniory, legalizace konopí, další si čtenáři dosadí hravě sami), ale má mediální potenciál.

Tak se nesouvisejícího předvolebního koníka snažili všelijací populisté zabalit do přijatelnějšího hávu: Musíme být na kraji, abychom z úrovně kraje předložili legislativní návrh!

Jiný kamínek do mozaiky: Nedávno jsem zhlédl na veřejnoprávním kanálu předvolební TV debatu z Karlovarského kraje – zástupce jedné ze stran lamentoval, že stále není dálnice mezi Karlovými Vary a Prahou. Moderátor se ho věcně zeptal: Ale o dálnicích rozhoduje a staví je stát, co pro to jako krajský zastupitel či hejtman chcete reálně udělat? Kandidát zopakoval fráze o tom, jak region potřebuje dálnici, moderátor asertivně zopakoval dotaz: Co tedy chcete s tím udělat? A rozvášněný kandidát vytáhl trumfové eso — kraje přece mohou předložit legislativní návrh!

Je sice pravda, že zastupitelstvo kraje může předkládat návrhy zákonů Poslanecké sněmovně, ale zmíněný návrh poté čeká velice dlouhá legislativní cesta.

Nalijme si čistého vína, kraje jsou při realizaci legislativní iniciativy dlouhodobě zcela bezzubé, ať je v čele kraje politik modrý, rudý, oranžový, či dokonce žlutý. Víte například, kolik prošlo Jihomoravskému kraji (a ten se řadí mezi ty nejaktivnější) v Poslanecké sněmovně od vzniků krajů úspěšně návrhů zákonů?

Přesně NULA! A ostatním krajům obdobně! Pakliže již něco kraje legislativně „zplodí“, tak to končí nejčastěji už v prvním čtení v PSP. To je realita.

Notabene již v prvních ročnících lobbistických škol se učí, že pokud chcete měnit nějaký zákon, je mnohem snazší (ale i logicky smysluplnější) obrátit se přímo na poslance či skupinu poslanců.

U všech Hollanů, pokud chcete, milé strany, straničky a hnutí, opravdu měnit zákony (o hazardu, legalizaci konopí či Červené uprchlické karkulce), musíte kandidovat do Poslanecké sněmovny anebo do Senátu! Neblafujte, lidé nejsou hloupí!

Na krajích je zapotřebí řešit sice možná méně mediálně atraktivní témata – například opravy silnic druhé a třetí třídy, dostupnost lékařských pohotovostí —, ale o to důležitější pro jeho obyvatele.

Na závěr bych jako učitel správního práva rád vyslovil jedno, možná krapet divoké přání – bylo by vhodné, aby si někteří kandidáti přečetli důkladně zákon o krajích (pro ulehčení jeho číslo je 129/2000 Sb.) a Ústavu ČR, aby věděli, kam vlastně kandidují. Určitě se to bude hodit i při příštích volbách.

Autor je VŠ pedagog v oboru správní právo.