Oslava svátku na Staromáku? Start Horáčkovy kampaně
Zatímco na Hradě rozdával prezident Zeman před sálem plným komparsistů vyznamenání svým dosud neoceněným přátelům, dole, v podhradí, se sešla po delší době dobře zmobilizovaná kavárna. Na okraj Staroměstském náměstí zapúlněném po okraj ale vedle profláklých antizemanovských tváří vystoupilo i pár vcelku exkluzívních řečníků. Stigma jakéhosi marketingového „pravodláskařství“, které za každou podobnou akcí bohužel stále vidí nejen Zemanovi voliči, však smyli jen někteří.
Horáčkova show
Především však šlo více než o cokoli jiného o triumfální start prezidentské kampaně Michala Horáčka. Právě nedávno potvrzený uchazeč o post hlavy státu akci spolupořádal a od začátku do konce moderoval. To v praxi znamenalo, že mezi pomalu každým projevem hostů byl vsazen Horáčkův zhruba stejně dlouhý meziprojev. Snažil se být neformální a všelidový, nic jiného mu asi nezbývá, chce-li oslovovat davy. A tak své uhlazené proslovy obohacoval o nespisovné koncovky a občas nějaké to „hele“. Asi doufal, že mu to na zvolení bude stačit.
Vedle Horáčka byli ale hlavními hvězdami podle očekávání Daniel Herman s Jiřím Bradym. Pocta k politickým hrám nespravedlivě využitému Bradymu je bezesporu hlavním pozitivem večera. Jemu věnovaný dlouhý aplaus nacpaného Staromáku budiž důkazem, že se u nás to důležité pořád aspoň někde rozlišuje. Lépe by ale vyzněl, kdyby nenásledoval po předání v posledním týdnu asi desáté medaile do rukou úctyhodného, leč všemi k sebepropagaci využívaného Bradyho.
Právě ve chvíli, kdy byl oceňován Brady, pozval Horáček na pódium všechny na náměstí přítomné starosty a primátory. Pravděpodobně proto, aby co nejlépe demonstroval celorepublikový charakter akce. Vystoupení starostů Říčan, Prahy 15 nebo Uherského Hradiště ale při takové akci působí hodně instalovaně. A nakonec i celkem zbytečně.
Prezidenti, kam se podíváš
Kromě snaživě se předvádějícího Horáčka se však na pódiu objevily ještě dvě další osobnosti, o nichž se mluví v souvislosti s prezidentskou kandidaturou – Petr Pithart a Daniel Herman. Přesněji řečeno, Pithart začal být vzýván, když pronesl projev při příležitosti nedožitých osmdesátin Václava Havla, Herman pak díky současnému konfliktu s prezidentem Zemanem. Ani jeden z nich by do ostré kampaně proti Zemanovi pravděpodobně nešel, nemají to zapotřebí.
Pithartova řeč byla jednou z prvních a zároveň nejvydařenějších. Herman byl oproti němu výrazně patetičtější, nikoho už nepřekvapilo, když na závěr prohlásil, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Slyšet z úst ministra kultury výzvu k neohýbání páteře státu nicméně v dnešní situaci není k zahození. Kdyby hned nato Herman nevylíčil své setkání s dalajlamou jako mystický zážitek, při kterém se „otevřely průduchy ducha národa“, řekl by si snad člověk, že by ho tím prezidentem nemusela chtít jen kavárna.
Celkový dojem ze v „staromákové“ sešlosti byl nanejvýš symbolický. Oslava to byla každopádně důstojnější než ta hradní. I kdyby se ale v podhradí sešly desetitisíce, tam nahoře bude pořád rudě hnědo. A to věděli dobře i ti, kdo přišli na Staromák.
